14 C 48/2024-21 — Okresní soud v Bruntále

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení:částky 1 512,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 512,44 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení,částky 1 731,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 731,38 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení,částky 4 378,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 378,51 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení,částky 2 892,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 892,38 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení,a to z titulu nedoplatků elektřiny za období od 30. 4. 2020 do 27. 4. 2021 a období od 28. 4. 2021 do 7. 10. 2021, a plynu za období od 16. 3. 2020 do 26. 3. 2021 a období od 27. 3. 2021 do 22. 9. 2021, a služeb souvisejících vzniklých na základě Smlouvy o družených dodávkách elektřiny ze dne , datum, a Smlouvy o sdružených dodávkách plynu ze dne , datum, , které uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, kterou je , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, . Žalobkyně tvrdila, že jí právní předchůdkyně postoupila výše uvedené pohledávky z titulu nedoplatků za žalovanou.2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.3. U jednání, které se konalo u Okresního soudu v Bruntále dne , datum, soud věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků řízení, a to na základě předložených listinných důkazů.4. Nejprve se soud musel zaobírat aktivní legitimací žalobkyně.5. Soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, uzavřela s žalobkyní písemnou dohodu nazvanou „Smlouva o postoupení pohledávek č. , hodnota, , dále pak dne , datum, „Dodatek č. , hodnota, ke Smlouvě o postoupení pohledávek č. , hodnota, , dne 27. 3. 2020 „Dodatek č. , hodnota, ke Smlouvě o postoupení pohledávek č. , hodnota, , a dne , datum, „Dodatek č. , hodnota, ke Smlouvě o postoupení pohledávek č. , hodnota, “, a sepsali také „Dílčí předávací protokol o postoupení pohledávek č. , hodnota, , kdy na základě těchto listin právní předchůdkyně žalobkyně úplatně převedla ke dni , datum, na žalobkyni své pohledávky za žalovanou (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek se všemi dodatky, předávací protokol). Dne 2. 11. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně podala poště k přepravě zásilku, a to konkrétně oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 11. 2023, k doručení žalované (důkaz: oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek). Soud nemá za prokázané, zda a případně kdy se toto oznámení o postoupení pohledávky dostalo do dispoziční sféry žalované.6. Zjištěný skutkový stav je tedy následující: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní písemné dohody, na základě kterých byly na žalobkyni úplatně převedeny pohledávky za žalovanou. O tomto měla být žalovaná vyrozuměna, když právní předchůdkyně žalobkyně oznámení o postoupení podala poště k zaslání žalované, avšak nebylo prokázáno, zda a případně kdy se toto oznámení dostalo do dispoziční sféry žalované.7. S ohledem na skutečnost, že se k řízení nedostavila žalobkyně či její zástupce, nemohl soud poskytnout beneficium poučení dle § 118a o. s. ř. – k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 93/2021 ze dne 30. 11. 2021, který uvádí: Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V takovém případě může soud věc projednat a rozhodnout a v takové situaci se vychází z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud prvního stupně ani soud odvolací není oprávněn ani povinen účastníku sdělovat potřebná poučení jinak, resp. při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje.8. K tomu soud uvádí, že žalobkyní uvedený odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1696/2005 ze dne 11. 4. 2006 považuje za nepřípadný, neboť rozhodnutí se zaobírá možností rozhodování bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř., ale v projednávaném případě soud rozhodoval věc při jednání.9. Jinak řečeno kvůli tomu, že se žalobkyně nedostavila (případně ani její zástupce), nemohl soud poučit žalobkyni o tom, že musí dotvrdit, kdy se oznámení o postoupení pohledávky dostalo do dispoziční sféry žalované, a že toto musí také soudu doložit, respektive navrhnout důkazy k prokázání tohoto tvrzení, aby dostatečně splnil své břemeno tvrzení a důkazní.10. Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Dle § 1882 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.12. Dle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.13. Dle § 45 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „obč. zák.“), projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde.14. Již z tohoto zjištěného skutkového stavu lze učinit právní závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. o. z.15. Toto postoupení pohledávky bylo nutné oznámit žalované, aby byla žalobkyně aktivně legitimovaná k podání žaloby. Stejný názor zastává i Nejvyšší soud, k tomu viz jeho usnesení č. j. 20 Cdo 1911/2022-519 ze dne 14. 9. 2022, které říká, že: Notifikační povinnost postupitele vychází především z významu citovaného ustanovení, a tím je ochrana dlužníka, jehož souhlas k postoupení pohledávky není vyžadován. Ve vztahu k ustanovení § 526 odst. 1 obč. zák. bylo dovozováno, že dlužník do oznámení postoupení pohledávky není povinen plnit postupníkovi (může se zprostit závazku plněním postupiteli), a postupník není oprávněn postoupenou pohledávku po dlužníku v této době požadovat, ani vymáhat soudní cestou (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 23 Cdo 333/2012, nebo Handlar, J. in Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, výklad k ustanovení § 526). Znění ustanovení § 526 odst. 1 obč. zák. nedoznalo zásadnějších změn přijetím nového právního předpisu (konkrétně shora citované ustanovení § 1882 o. z.), zejména jeho význam zůstal nedotčen, dovolací soud proto neshledal důvod, proč by výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu neměla být aplikovatelná i nadále za účinnosti stávající právní úpravy.16. Pokud v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně podala poště k přepravě zásilku (oznámení o postoupení pohledávky) a není zřejmé, zda a kdy případně byla zásilka doručena do dispoziční sféry žalované, neustála žalobkyně břemeno tvrzení a důkazní již ohledně své aktivní legitimace k podání žaloby, kdy soud musí vycházet z toho, že zásilka nebyla doručena do dispoziční sféry žalované, a proto žalobkyně jako postupník nemohla vymáhat pohledávku za žalovanou soudní cestou, tj. neměla aktivní legitimaci k podání žaloby. Již z tohoto důvodu soud musel žalobu zamítnout, bez ohledu na to, aby posuzoval žalobou uplatněné nároky.17. Pro úplnost soud dodává, že samotný podací lístek je jen dokladem toho, že zásilka byla předána poště k přepravě, ale nelze jím prokázat, že byla adresátovi doručena. Stejný právní závěr vyplývá třeba i z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 924/2001 ze dne 24. 7. 2002.18. K podpoření výše zmíněných závěrů lze odkázat na Nejvyšší soud, který např. v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 ze dne 13. 2. 2019 mimo jiné zopakoval svou konstantní judikaturu, kdy sdělil, že: účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§ 45 odst. 1 obč. zák.). Slovním spojením „dostane do sféry jeho dispozice“ je třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 15. ledna 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, z 29. června 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, a z 16. bře