14 C 6/2024-14 — Okresní soud v Bruntále

Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku , částka, , přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „o. s. ř.“), proti tomuto rozsudku odvolání přípustné; rozsudek proto má zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahující pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.Předmětem řízení je spor o zaplacení částky ve výši , částka, se zákonným úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.V dané věci byly splněny podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř. pro rozhodnutí soudu bez nařízení jednání.Na základě provedeného dokazování, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /1a, , adresa, , uzavřela dne , datum, s žalovaným bez předchozího prověřování jeho příjmů a výdajů písemnou dohodu, dle které mu bylo nabídnuto poskytnutí finančních prostředků ve výši , částka, , kdy následně mu byla téhož dne poskytnuta částka ve výši , částka, , kterou měl žalovaný vrátit společně s poplatkem ve výši , částka, do , datum, , avšak žalovaný právní předchůdkyni a ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka za úplatu převedena, nevrátil ničeho. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne , datum, a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , kdy tyto listiny byly žalovanému doručeny dne , datum, .Soud zjistil, že podle obsahu se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“). V daném případě nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti dle § 86 ZoSÚ a dle § 87 ZoSÚ, proto je sjednaná smlouva ve spojení s § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, absolutně neplatná. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ je žalovaný povinen žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Aktivní legitimace žalobkyně vychází z § 1879 o. z., kdy úplatné převedení pohledávky až na žalobkyni bylo postoupením pohledávky. Soud proto vyhověl návrhu žalobkyně, aby jí žalovaný uhradil částku , částka, , přičemž lhůtu k plnění určil v délce 3 dnů, když možnosti žalovaného dle § 87 ZoSÚ nebyly pro jeho pasivitu zjištěny. Ve zbývající části soud žalobu zamítl s odkazem na již zmíněnou absolutní neplatnost smlouvy a absenci nároku na žádaný poplatek. Pokud jde o nárok na zákonný úrok z prodlení, tento nárok nemohl vzniknout dříve, než se žalovaný dozvěděl o tom, že má vrátit poskytnutou jistinu, tedy v daném případě až po výzvě doručené žalovanému dne , datum, . Jinak řečeno počátek prodlení nevychází z data, kdy měl žalovaný plnit dle neplatné smlouvy, ale až z výzvy k plnění (výzvy k vrácení finančních prostředků) dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Soud tedy přiznal zákonný úrok z prodlení až ode dne , datum, .Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 a 151 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka , částka, (, částka, + , částka, ), představující 100 % nároku, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky , částka, (, částka, + , částka, ) odpovídající 51 % výše nároku, a ve zbylém rozsahu odpovídajícím 49 % výše nároku byla žalobkyně neúspěšná; žalobkyni by proto náležela náhrada nákladů odpovídající pouze 2 % výše jejích nákladů. S ohledem na zcela minimální úspěch žalobkyně ve věci soud o rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.