209 C 19/2023-54 — Okresní soud v Bruntále

V žalobě podané dne , datum, žalobce uvedl, že byl trestně stíhán na základě usnesení o zahájení , podezřelý výraz, stíhání ze dne , datum, . Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , byl zproštěn obžaloby. Na obhajobu vynaložil částku 34 098 Kč. Dne 7. 4. 2022 uplatnil nárok na náhradu této částky po žalovaném, žalovaný však do doby podání žaloby na žádost nijak nereagoval. Navrhl, aby soud zavázal žalovaného zaplatit mu částku 34 098 Kč s 15% ročním úrokem z prodlení z této částky od 8. 10. 2022 do zaplacení.Podáním ze dne , datum, vzal žalobce žalobu zpět co do částky 34 098 Kč a nově požadoval pouze zaplacení zákonných 15% ročních úroků z prodlení částky 24 175,80 Kč od 8. 10. 2022 do 20. 12. 2023. Uvedl, že žalovaný uhradil částku 24 175,80 Kč dne 20. 12. 2023, pokud jde o částku 9 922,20 Kč, ta byla nárokována omylem v důsledku nesprávného vyčíslení dlužné částky.Žalovaný nárok žalobce na zaplacení 15% ročního úroku z prodlení z částky 24 175,80 Kč od 8. 10. 2022 do 22. 12. 2023 učinil nesporným.Rozhodováno bylo bez nařízení jednání podle § 115a občanského soudního řáduNa základě částečného zpětvzetí žaloby soud řízení co do částky 34 098 Kč a co do 15% ročních úroků z prodlení z částky 9 922,20 Kč od 8. 10. 2022 do zaplacení zastavil, a to podle § 96, odst. 1, 4, občanského soudního řádu.Ve zbytku soud žalobě vyhověl, když nárok na zákonný úrok z prodlení vznikl žalobci uplynutím půlroční lhůty od uplatnění nároku a žalovaný navíc nárok učinil nesporným.Právo na náhradu nákladů řízení přiznal soud žalobci podle § 142 odst. 2 a § 146, odst. 2 občanského soudního řádu.Náklady žalobce přitom spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 705 Kč, v odměně za zastupování v částce 3,5 x 2 500 Kč podle advokátního tarifu (předžalobní výzva, převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí), ve 4x režijním paušálu po 300 Kč podle advokátního tarifu a v 21% DPH ve výši 2 089,50 Kč, celkem činí částku 13 744,50 Kč.Žalovaný namítal, že by žalobci nemělo být přiznáno právo na náhradu za úkon spočívající v předžalobní výzvě, když tuto funkci tvoří samotné uplatnění nároku a úkon předžalobní upomínky je tak neúčelný. S tímto názorem se soud neztotožnil, protože předžalobní upomínka učiněná po více než roce od uplatnění nároku, během kterého žalovaný nejen že nárok žalobce neuhradil ale ani se k němu nijak nevyjádřil, je naopak úkon více než účelný, a pokud by žalovaný přistupoval ke svým závazkům méně laxně, mohlo být i na základě předžalobní upomínky stále plněno dobrovolně a k soudnímu sporu nemuselo vůbec dojít. Proto byla žalobci přiznána odměna i za předžalobní upomínku.Žalobce měl ve věci úspěch co do částky 24 175,80 Kč, což představuje 70% hodnoty sporu, žalovaný co do částky 9 922,20 Kč, což představuje 30% hodnoty sporu. Žalobci proto náleží právo na náhradu 70 -30 = 40% nákladů řízení, tedy částky 5 497,80 Kč.