16 C 108/2025-38 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, , na základě níž žalovaný vyčerpal finanční prostředky jako úvěr v konečné výši , částka, . Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou této částky od , datum, , požadovala žalobkyně od uvedeného data zaplacení zákonného úroku z prodlení. Pro případ, že by soud neuznal důvodným nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně přiznání předmětné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, mezi společností Multitude Bank p.l.c., se sídlem na Maltě, na základě níž přešla pohledávka na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno.4. Z úvěrové smlouvy uzavřené dne , datum, , z faktury – VS , var. symbol, , ze souhrnu splátek a poplatků, z potvrzení o provedené platbě dne , datum, , ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, ze standardních podmínek Úvěrové smlouvy vztahující se na Klienty v , Anonymizováno, , z karty klienta a z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou dne , datum, má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , datum, byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového limitu ve výši , částka, . Finanční prostředky byl povinen splácet dle ujednání o minimální částce platby, a to společně s úrokem ve výši 146,949 % ročně. Žalovaný fakticky vyčerpal dne , datum, částku , částka, . V případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ve svém podání z , datum, doplnila, že bylo vycházeno z prohlášení žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech a z výsledků lustrace osoby žalovaného ve veřejně dostupných databázích. Žádné výstupy z těchto databází však žalobkyní předloženy nebyly. Žalobkyně požadovala zaplacení vyčerpané jistiny úvěru ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, a úroku z úvěru ve výši , částka, , celkem , částka, . Žalobkyně uvedla, že žalovaný na předmětný dluh ničeho neuhradil. Na jednání, které bylo ve věci nařízeno dne , datum, se žalobkyně nedostavila, avšak svou neúčast řádně omluvila, žalovaný se k nařízenému jednání včas nedostavil. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) s zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.11. Z provedeného dokazování učinil soud závěr, že schopnost žalovaného hradit předmětný úvěr ve sjednaných splátkách a se sjednaným úrokem z úvěru nebyla ze strany věřitele řádně prověřena, když věřitel vycházel pouze z prohlášení žalovaného, aniž by tyto informace byly věřitelem prověřeny. Výstupy z veřejných databází nebyly soudu předloženy. Za této situace soud považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou a žalobkyni bylo možno přiznat pouze neuhrazenou jistinu úvěru, která představuje částku , částka, . Do částky zahrnující poplatky a sjednaný úrok z úvěru, tedy do částky , částka, , byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru a poplatků. Zákonný úrok z prodlení z částky , částka, byla přiznána od , datum, do zaplacení, neboť od tohoto se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jistiny úvěru.12. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené nařízením vl