16 C 159/2025-46 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, uzavřené dne , datum, , na základě níž byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým limitem , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaná dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, , smluvní poplatky ve výši , částka, a kapitalizovaný smluvní úrok z jistiny ve výši , částka, . Jelikož se žalovaná s úhradou jistiny dostala do prodlení od , datum, , požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, , z všeobecných pojistných podmínek č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ze sazebníku pro revolvingový spotřebitelský úvěr N-Times účinného od , datum, , z všeobecných podmínek smlouvy, ze sazebníku pro revolvingový spotřebitelský úvěr , Anonymizováno, -, Anonymizováno, účinného od , datum, , z poštovního podacího archu, z oznámení o odchozí platbě ze dne , datum, , z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu, z oznámení o zániku pojištění ze dne , datum, , z potvrzení podání a z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s disponibilním úvěrovým limitem klienta ve výši , částka, . První čerpání úvěru bylo na nákupu zboží , Anonymizováno, za celkovou kupní cenu , částka, . Společně s úrokem měla žalovaná tuto částku uhradit v 72 měsíčních splátkách, přičemž celkově měla zaplatit , částka, . Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaná ke dni uzavření smlouvy byla zaměstnána v dělnické profesi u obecního úřadu v , adresa, , přičemž její čistý měsíční příjem činil , částka, . Ve smlouvě nejsou uvedeny žádné pravidelné výdaje žalované. Součástí smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky a sazebník poplatků. V prosinci 2023 byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , který byl převeden ve prospěch jejího účtu dne , datum, . Žalobkyně žádným způsobem neprokázala, zda a jakým způsobem byla prověřena schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, když při uzavření smlouvy o úvěru v roce 2017 její měsíční čistý příjem činil pouze , částka, . Pokud se týkalo ověřování příjmů a výdajů žalované žalobkyně vycházela pouze ze statistických modelů, nikoliv z faktického stavu příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně po poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nepředložila soudu žádné důkazy o tom, že úvěruschopnost žalované byla jak v roce 2017, tak v roce 2023 v zákonem požadovaném rozsahu prověřena, neboť dosavadními listinnými důkazy tato skutečnost prokázána nebyla. Žalovaná fakticky vyčerpala na základě předmětné úvěrové smlouvy v roce 2017 částku , částka, a od prosince 2023 částku , částka, , celkem částku , částka, . Žalovaná za celou existenci závazkového vztahu uhradila na předmětný dluh , částka, . Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagovala a žalobkyni další finanční prostředky nezaplatila.4. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.7. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy v roce 2017 ani v roce 2023 aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že nebyly ověřeny celkové příjmy domácnosti, když příjem žalované představující částku , částka, byl zcela nedostačující k pravidelné a řádné platbě sjednaných splátek, zvláště za situace, že v roce 2023 došlo k navýšení úvěru na částku , částka, . Rovněž žádným způsobem nebyly ověřeny výdaje nejen žalované, ale i její domácnosti. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru a smlouvu je nutné považovat za neplatnou. Jelikož žalovaná vyčerpala celkem částku , částka, a zaplatila celkem , částka, , tedy celou jistinu úvěru, pak soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.