16 C 93/2025-38 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené pod č. , hodnota, mezi společností , právnická osoba, ., , adresa, , a žalovanou dne , datum, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaná dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, , neuhrazený úrok za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , úrok vyčíslený od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení vyčíslený od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.3. Na základě výzvy soudu doplnila žalobkyně rozhodné skutečnosti k prověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr s tím, že věřitel vycházel především z informací a dokladů předložených žalovanou a z obsahu veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Dále byla žalovanou předložena pracovní smlouva, na základě níž bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnaná u akciové společnosti, kde dosahovala průměrného měsíčního čistého příjmu ve výši , částka, . Tato skutečnost vyplývala i z předložených mzdových listů. Žalobkyně uvedla, že výdaje žalované byly zkoumány z výpisu z bankovního účtu. Jiným způsobem nebyla majetková a osobní situace žalované v době uzavření smlouvy prověřena.4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, , na základě níž přešla pohledávka za žalovanou s účinností od , datum, na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , z přehledu splátek, z přílohy č. , hodnota, – seznam pohledávek, z výplatních pásků za období 4-6/2022, z pracovní smlouvy ze dne , datum, , z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne , datum, , z žádosti o úvěr ze dne , datum, , z výpisu z obchodního rejstříku a z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou písemně dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Současně se ve smlouvě žalovaná zavázala zaplatit úrok z poskytnutého úvěru ve výši , částka, , úplatu za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a inkaso za provedení plateb v místě bydliště ve výši , částka, , celkem měla žalovaná uhradit na těchto platbách , částka, , což přepočtení na roční úrokovou sazbu představuje 74% roční úrok. Celkově měla žalovaná zaplatit , částka, ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Ze mzdových listů žalované za období od dubna do června 2022, z pracovní smlouvy ze dne , datum, a z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne , datum, vyplývá, že žalovaná dosahovala v těchto měsících průměrný měsíční čistý příjem ve výši , částka, . Její pracovní poměr byl od roku 2018 sjednán na dobu neurčitou. Z žádosti o úvěr pak vyplývá, že žalovaná měla výdaje na bydlení a energie ve výši , částka, a na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši , částka, , celkem , částka, . Tyto výdaje nebyly žádným způsobem prověřeny. Žalovaná měla bydlet v nájmu, byla svobodná a bezdětná. Její vzdělání bylo středoškolské s maturitou. Žalobkyně tvrdila, že majetková situace žalované byla dále prověřována v rejstřících zachycujících závazkové zatížení žalované ke dni uzavření smlouvy. Žalobkyně však po poučení ze strany soudu tyto doklady nepředložila. Dále bylo tvrzeno, že výdajové poměry žalované byly prověřeny z výpisu z účtu žalované, avšak ani tyto výpisy nebyly po poučení ze strany soudu jako důkaz předloženy. Žalovaná na předmětný dluh uhradila celkem , částka, , přičemž z přehledu splátek vyplývá, že do , datum, žalovaná řádně platila splátky, přičemž vznikl přeplatek ve výši , částka, . Od , datum, do , datum, žalovaná uhradila 4 splátky po , částka, . V dalších měsících pak uhradila dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Žalovaná byla před podáním žaloby písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinn