6 C 65/2006-85 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce podal dne 15.11.2006 u zdejšího soudu žalobu, kterou se domáhal po žalovaném zaplacení částky 114.960 Kč s příslušenstvím, tedy s úrokem z prodlení. V žalobě je uvedeno, že žalovaný byl zaměstnán u žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 16.12.2002 jako automechanik. Ode dne 9.5.2005 byl žalovaný dle potvrzení o pracovní neschopnosti práce neschopen. Až dne 22.5.2006 se žalovaný dostavil k výkonu práce a předložil potvrzení o pracovní neschopnosti, z něhož vyplývalo že byl práce schopen již od 9.5.2006. Na dotaz, z jakého důvodu nenastoupil žalovaný k výkonu práce již dne 9.5.2006 ani dny následující, žalovaný odpověděl, že ve dnech 9.5.2006 až 21.5.2006 čerpal svou dovolenou. K čerpání dovolené však žalovaný neměl souhlas zaměstnavatele a o tento zaměstnavatele ani nepožádal. Z tohoto důvodu, tedy z důvodu neomluvených absencí a porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem žalobce se žalovaným okamžitě zrušil pracovní poměr ve smyslu ust. § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalovaný okamžité zrušení pracovního poměru převzal dne 8.6.2006. Dne 12.2.2004, tedy ještě v době trvání pracovního poměru uzavřel žalovaný se žalobcem ve smyslu ust. § 143 zákoníku práce v platném znění dohodu o prohloubení kvalifikace, dle které žalobce uhradil na zvýšení kvalifikace žalovaného – [anonymizováno] – [příjmení] – [anonymizována dvě slova] – částku ve výši 114.960 Kč. Žalovaný se zavázal setrvat u zaměstnavatele v pracovním poměru po dobu 5 let. V případě nedodržení této lhůty byla sjednána povinnost žalovaného vynaložené náklady zaměstnavateli uhradit. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalovaného skončil výše uvedeným okamžitým zrušením před uplynutím lhůty 5 let od uzavření výše uvedené dohody o prohloubení kvalifikace, byl žalovaný k úhradě nákladů vynaložených zaměstnavatelem na prohloubení jeho kvalifikace vyzván přípisem doručeným dne 8.6.2006, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Úhradu vynaložených nákladů žalovaný uhradit žalobci odmítl přípisem ze dne 20.6.2006 a tak se žalobce domáhá svého nároku soudní cestou. Žalovaný se vyjádřil soudu dopisem ze dne 10.12.2006. Zde uvedl, že přijal školení na pozici technik expert. Žalobce přislíbil žalovanému, že za zvýšení kvalifikace bude lépe finančně ohodnocen, ale tuto ústní dohodu žalobce nenaplnil. Novou doplňující pracovní smlouvu o prohloubení kvalifikace žalobce se žalovaným sepsal až v polovině samotného školení, datum podpisu ale uvedl dobu předchozí, tj. dobu, kdy se teprve na školení měl žalovaný dostavit, tj. 12.2.2004. Této skutečnosti si však žalovaný při podpisu nevšiml. Žalovaný ohlásil nástup na dovolenou účetní a s touto opakovaně jednal kvůli žádosti o ID. Dále z vyjádření vyplývá, že žalovaný podal k soudu podnět, kterého se domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které převzal 8.6.2006. Žalovaný rovněž uvedl, že má dlouhodobé zdravotní Pokračování - 3 - 6C 65/2006-86 potíže a v dohodě o prohloubeni kvalifikace je také uvedeno, že povinnost zaměstnance k úhradě nákladů nevzniká, jestliže zaměstnanec nemůže podle lékařského posudku vykonávat dosavadní práci a toto žalovaný naplňuje. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je částečně důvodná. Podle ust. § 143 zákona č. 65/1965 Sb. ve znění platném v roce 2004 může zaměstnavatel se zaměstnancem uzavřít dohodu, kterou se zaměstnavatel zavazuje umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace poskytováním pracovních úlev a hmotného zabezpečení a zaměstnanec se zavazuje zvýšit si kvalifikaci a setrvat u zaměstnavatele po určitou dobu, nejdéle po dobu 5 let, v pracovním poměru nebo uhradit mu náklady spojené se zvyšováním kvalifikace, a to i tehdy, jestliže zaměstnanec rozváže pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Podle odst. 2 § 143 zákoníku práce zaměstnavatel může se zaměstnancem uzavřít dohodu podle předchozího odstavce také při prohlubování kvalifikace, jestliže předpokládané náklady dosahují alespoň 100.000 Kč. V takovém případě nelze prohloubení kvalifikace zaměstnanci uložit. Dohoda musí být uzavřena písemně a musí v ní být uvedeny a) druh kvalifikace a způsob jejího zvýšení, b) doba, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat u zaměstnavatele v pracovním poměru, c) druhy nákladů, které bude povinen zaměstnanec uhradit zaměstnavateli, jestliže nesplní svůj závazek setrvat u něho v pracovním poměru, d) nejvyšší celková částka, kterou bude zaměstnanec povinen uhradit, jinak je dohoda neplatná. Splní-li zaměstnanec svůj závazek pouze z části, povinnost nahradit náklady se poměrně sníží. Podle odstavce 7 povinnost zaměstnance k úhradě nákladů nevzniká, jestliže b) pracovní poměr skončil výpovědí danou zaměstnavatelem, pokud nejde o výpověď z důvodů, pro které lze zrušit okamžitě pracovní poměr nebo z důvodu závažného porušení pracovní kázně, popř. dohodou z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) až c). Soud se musel tedy nejdříve zabývat tím, zda dohoda o prohloubení kvalifikace datovaná 12.2.2004, která mu byla předložena je platná a splňuje požadavky tak, jak jsou uváděny v zákoníku práce. Dohoda tyto náležitosti splňuje, neboť dle bodu II. této dohody o prohloubení kvalifikace se tato prohloubí na takovou úroveň, aby zaměstnanec byl schopen řádně vykonávat svoji práci u zaměstnavatele dle pracovní smlouvy. Druhem kvalifikace je [anonymizováno] – [příjmení] [jméno] [příjmení], a to s tím,že tato kvalifikace bude získána účastí na školení školícího střediska [anonymizována dvě slova]. Doba, po kterou se zavazuje pracovník setrvat v pracovním poměru u zaměstnavatele je sjednána na dobu 5 let, přičemž jsou zde uvedeny i jednotlivé náklady, a to zápisné ze školení, kterých bylo celkem 8 a všechny proběhly v rozsahu 5 dnů v roce 2004, přičemž cena jednoho školení, což i žalobce doložil, činí 9.200 Kč, tedy zápisné do každého týdenního kurzu. Soudu byly doloženy i pozvánky pro žalovaného na tyto jednotlivé týdenní kurzy po pěti dnech v [obec]. Součástí dohody je nejenom úhrada vždy zápisného za tento kurz, tedy v celkové výši 73.600 Kč, ale i cestovné na každé jednotlivé školení, tedy náklady, které souvisely s pobytem žalovaného na školení, kdy týdenní výše těchto nákladů činí částku 5.170 Kč, celkem tedy za 8 týdnů 41.360 Kč Dohoda obsahuje i celkovou nejvyšší částku, kterou je možné po žalovaném požadovat. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že dohoda nebyla podepsána před zahájením prohlubování kvalifikace, nýbrž v jeho průběhu, tuto skutečnost nepotvrdil ani slyšený svědek [jméno] [příjmení] ve své výpovědi před soudem s tím, že uvedl, že o této dohodě a kdy byla uzavřena pokud jde o žalovaného v podstatě nic neví, jen to tedy, že žalovaný se tohoto školení zúčastnil a dále slyšený svědek [jméno] [příjmení], který pracoval jako spolupracovník žalovaného, který uvedl, že pouze od žalovaného ví, že odjel tento na rekvalifikaci a teprve poté s ním byla uzavřena smlouva, sám o tom však nic bližšího než to, co mu sdělil žalovaný, neví. Tuto skutečnost však soud považuje, i když nebyla potvrzena, za nepodstatnou, kdy došlo k podpisu Pokračování - 4 - 6C 65/2006 předmětné dohody. Z ustanovení článku IV: této dohody rovněž vyplývá, že povinnost hradit vzniklé náklady nevzniká, jestliže pracovní poměr skončí výpovědí danou zaměstnavatelem pokud nejde o výpověď z důvodů, pro které lze zrušit okamžitě pracovní poměr nebo z důvodů závažného porušení pracovní kázně. Je tedy zřejmé, že pokud došlo ke skončení pracovního poměru ze strany žalobce okamžitým zrušením dne 8.6.2006, že výkladem a contrario je nutno dospět k závěru, že zde povinnost k úhradě těchto nákladů žalovanému vzniká. Že pracovní poměr žalovaného skončil právě z důvodu porušení pracovní kázně, vyplývá ze spisu zdejšího soudu 6C 52/2006, kde žalovaný [celé jméno žalovaného] se domáhal určení neplatnosti skončení pracovního poměru, které 8.6.2006 převzal, přičemž však z pravomocného usnesení Okresního soudu v Břeclavi 6C 52/2006 ze dne 1.9.2008 vyplývá, že řízení ve věci bylo zastaveno poté, co sám žalobce, tedy [celé jméno žalovaného] vzal svou žalobu zpět. Z toho nutno dovodit, že okamžité zrušení bylo dáno žalobcem žalovanému platně a nutno z tohoto i vycházet. Soud tedy pokud se shrne to, co je výše uvedeno, dospěl k závěru, že je důvodné, aby žalovaný žalobci dlužnou částku uhradil, ovšem pokud jde o její výši, k této má soud námitky právě z příčin doby, kterou se zavázal žalovaný u žalobce v pracovním poměru po prohloubení kvalifikace setrvat. Tato doba byla tedy stanovena na dobu 5 let. Soudu je jeví toto sjednání jako nepřiměřeně dlouhé k 8týdennímu kurzu vždy po pěti dnech a za přiměřenou dobu považuje délku maximálně ve výši 2 let. S ohledem na toto stanovisko soudu potom dospěl soud k závěru, že větší část závazku žalovaného ve výši 96.486 Kč včetně příslušenství byla splněna právě tím, že jeho pracovní poměr trval od skončení kvalifikace, resp. prohlubování kvalifikace, k čemuž došlo 25.6.2004 do 8.6.2006. Do této dvouleté doby trvání závazku, k němuž se žalovaný zavázal tedy nespadá ze školení