11 C 173/2020-31 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu částku 14.500 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že dne [datum] uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru ve výši 21.240 Kč skládající se z půjčené částky 12.000 Kč a kapitalizovaného úroku 9.240 Kč, které měla žalovaná splácet v týdenních splátkách ve výši 354 Kč s tím, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy. Pro případ prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší týdenní splátky. Žalovaná splácela nepravidelně, což vyplývá z přiložené platební historie. Splatnost celé pohledávky nastala ke dni [datum]. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované výzvu k plnění. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi žalovanou a žalobcem, a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč a žalovaná se zavázala v souvislosti s tímto úvěrem zaplatit žalobci úrok a poplatek ve výši 9.240 Kč. Celkovou částku 21.240 Kč se žalovaná zavázala žalobci zaplatit v hotovosti 60 týdenními splátkami po 354 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne [datum]. Z Evidenční karty klienta soud zjistil, že žalobce před poskytnutím úvěru prověřil schopnost žalované úvěr splácet. Z obratové historie ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas, přičemž na svůj celkový závazek ve výši 21.240 Kč zaplatila pouze částku 6.740 Kč a k úhradě tak zůstává dluh ve výši 14.500 Kč. Z Předžalobní výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit i úroky. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě provedeného dokazování a po právním zhodnocení věci dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobcem byl uzavřen úvěrový vztah (§ 2395 o. z.), na základě kterého žalobce plnil a poskytl žalované peněžní prostředky ve sjednané výši, které mu měla žalovaná vrátit společně se sjednaným úrokem (poplatkem), což učinila jen částečně. Soud shledal nárok žalobce jako oprávněný a proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve výši 14.500 Kč, a jelikož je žalovaná v prodlení se splácením peněžitého dluhu, má žalobce právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, jenž měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení, která spočívá v uhrazeném soudním poplatku ve výši 1.000 Kč.