10 C 73/2018-184 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobce se žalobou ze dne 30. 7. 2018, soudu doručenou téhož dne, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovaným 1) až 7) uložil povinnost k peněžitému plnění specifikovanému ve výroku I. tohoto rozsudku. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s právní předchůdkyní žalovaných 1) až 7) [jméno] [příjmení], narozenou [datum], posledně bytem [adresa žalobkyně], ve znění následných dodatků ze dne 12. 11. 1997, 20. 3. 2001, a 14. 2. 2003, jejímž předmětem byl nájem pozemků v jejím vlastnictví zapsaných na listu vlastnictví (dále jen„ LV“) [číslo] pro katastrální území (dále jen„ k.ú.“) [obec]. V rámci dodatků k této nájemní smlouvě došlo jednak vždy k rozšíření předmětu nájmu o další pozemky a současně ke sjednání možnosti výsadby vinic na pronajatých pozemcích. Dne 30. 9. 2014 byla mezi totožnými subjekty sjednána další nájemní smlouva, týkající se mimo jiné i pozemků parcelní číslo (dále jen„ p. č.“) [číslo], [číslo] a [číslo] v k.ú. [obec]. Platnost smlouvy byla stanovena na 1 rok s tím, že pokud nedojde k vypovězení nájemního vztahu, platnost smlouvy se automaticky prodlouží o další 1 rok. Dne 29. 8. 2016 bylo žalobci ze strany žalovaného 4) doručeno neprodloužení smlouvy na pronájem pozemků s datem ukončení pronájmu k 1. 10. 2016. Po ukončení nájemního vztahu vyzval žalobce žalované k úhradě náhrady za ním vysázené porosty v celkové výši 1 086 930 Kč. S ohledem na to, že žalovaní neměli snahu se na vypořádání dohodnout, nechal si žalobce zpracovat znalecký posudek [číslo] ze dne 11. 4. 2017 vyhotovený znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaní však požadovanou částku ve výši dle svých podílů neuhradili, a dostali se tedy do prodlení. 2) Žalovaní s žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. Jednak popřeli rozsah provedené výsadby vinice na předmětných pozemcích žalobcem na základě dodatků ze dne 12. 11. 1997, 20. 3. 2001 a 14. 2. 2003 k nájemní smlouvě ze dne 28. 3. 1994 uzavřené tehdejší vlastnicí pozemků a rovněž zpochybnili závěry žalobcem předloženého znaleckého posudku. Žalovaní uvedli, že žalobcem uplatněný nárok nemohl kontinuálně vyplynout z nájemní smlouvy ze dne 30. 9. 2014, jež byla ze strany pronajímatele v roce 2016 ukončena. Původní nájemní smlouva ze dne 28. 3. 1994, k níž se vázaly shora uvedené dodatky, jejichž obsahem měl být souhlas s výsadbou vinice, byla totiž dohodou stran zrušena a zcela nahrazena novou nájemní smlouvou uzavřenou mezi týmiž účastníky k témuž předmětu nájmu dne 30. 9. 2014, jak vyplývá z ujednání v článku XI. této nové nájemní smlouvy. Obě nájemní smlouvy ze dne 28. 3. 1994 a ze dne 30. 9. 2014 nemohou vedle sebe obstát. Došlo tedy k zániku původního nájemního vztahu, v rámci něhož mělo dojít k výsadbě vinice, a to k datu 30. 9. 2014. Za účinnosti nájemní smlouvy ze dne 30. 9. 2014 žádný souhlas pronajímatele s výsadbou vinice nebyl dán, a ani nebyla provedena žádná výsadba trvalých porostů. S ohledem na to, že žaloba byla podána dne 30. 7. 2018, tedy až po uplynutí tříleté promlčecí doby (počítáno od zániku původní nájemní smlouvy ze dne 1. 10. 2014), považují žalovaní nárok žalobce za promlčený. 3) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 4) Z nájemní smlouvy ze dne 28. 3. 1994 má soud za prokázané, že smlouva byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení], narozenou [datum], coby vlastníkem pozemků, a [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (původní název žalobce), [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], coby nájemcem. Předmětem smlouvy byl pronájem pozemků zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že vypovědět ji je možné k 1. říjnu běžného roku. Výpovědní lhůta byla sjednána jako roční a u pozemků s trvalou kulturou jako pětiletá. Ve smlouvě bylo pro případ výpovědi smlouvy ujednáno, že trvalé porosty vysázené nájemcem na pronajatých pozemcích přejdou do vlastnictví majitele pozemků s tím, že nájemce má právo na náhradu za tyto trvalé porosty. 5) Z dodatků k nájemní smlouvě ze dne 12. 11. 1997, 20. 3. 2001 a 14. 2. 2003 vyplývá, že jednotlivé dodatky byly uzavřeny mezi [jméno] [příjmení], coby vlastníkem pozemků, a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], coby nájemcem. Předmětem dodatků byl pronájem dalších pozemků ve vlastnictví [jméno] [příjmení] v k. ú. [obec]. Dodatky byly vždy uzavřeny na dobu 20 let. V každém z uvedených dodatků bylo smluveno, že vlastník pozemků dává souhlas s výsadbou vinice na pronajatých pozemcích. 6) Smlouvou o pronájmu pozemku ze dne 30. 9. 2014 bylo prokázáno, že smluvními stranami byly stejně jako u předešlé smlouvy [jméno] [příjmení] v postavení pronajímatele a [právnická osoba], [IČO], v postavení nájemcem. Předmětem nájmu byly pozemky p. [číslo] v k.ú. [obec]. Obsahem smlouvy bylo ujednání stran o tom, že je uzavírána na dobu určitou v trvání jednoho roku za účelem provozování zemědělské výroby. Počátek nájemního vtahu byl sjednán od 1. 10. 2013. Co se týče výpovědi smlouvy, pak bylo mezi stranami ujednáno, že smlouvu lze vypovědět písemně a výpověď musí být doručena druhé smluvní straně nejpozději před 1. říjnem kalendářního roku, v němž má dle smlouvy dohodnuté trvání nájemního vztahu skončit. V článku XI. smlouvy je současně uvedeno, že tato smlouva o pronájmu pozemků nahrazuje předchozí smlouvy, které se touto smlouvou ruší. 7) Z dodatku ke smlouvě o pronájmu ze dne 20. 7. 2015 vyplývá, že byla uzavřena mezi pronajímatelem [jméno] [příjmení] a nájemcem [název žalobkyně], [IČO] (dříve [právnická osoba]), a smluvní strany se dohodly na upřesnění smlouvy o pronájmu pozemku ze dne 30. 9. 2013. Z obsahu dodatku, a to zejména s ohledem na totožné pronajaté pozemky, dospěl soud k závěru, že správně mělo být uvedeno smlouvy o pronájmu pozemku ze dne 30. 9. 2014, nikoli 30. 9. 2013. Jedná se tedy o zjevnou písařskou chybu. V tomto dodatku bylo opět trvání smlouvy stanoveno v délce 1 roku s tím, že je možné opakované prodloužení. Výpovědní doba byla sjednána jako roční ode dne doručení písemné výpovědi druhé straně. 8) Z dopisu žalovaného 4) coby zástupce vlastníka pronajatých pozemků, ze dne 29. 8. 2016, označeného jako:„ Neprodloužení smlouvy o pronájmu pozemků“, a ze shodného tvrzení všech účastníků řízení má soud za prokázané, že došlo k výpovědi nájemní smlouvy ohledně pozemků p. [číslo] v k.ú. [obec], s tím, že pronájem byl ukončen k 1. 10. 2016. 9) Z výpisu z katastru nemovitostí z [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], vyhotoveného ke dni 19. 6. 2018, vyplývá, že žalovaní 1) až 7) jsou podílovými spoluvlastníky pozemků p. [číslo] v k.ú. [obec]. 10) Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného ohledně žalobce ze dne 19. 7. 2018 vyplývá, že původní název žalobce byl do 6. 1. 2015 [právnická osoba], který byl následně změněn na [název žalobkyně] 11) Z výzev jednotlivým žalovaným ze dne 11. 4. 2018 ve spojení s potvrzeními o jejich odeslání, má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval všechny žalované k zaplacení nárokovaných částek. 12) Z ostatních soudem provedených důkazů již nevyplynulo nic významné pro posouzení a rozhodnutí tohoto sporu. 13) Podle ust. § 34 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. 14) Podle ust. § 101 OZ pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. 15) Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. 16) Mezi účastníky je nesporné, že mezi právní předchůdkyní žalovaných a žalobcem byly uzavřeny smlouva o nájmu pozemků ze dne 28. 3. 1994 včetně dodatků ze dnů 12. 11. 1997, 20. 3. 2001 a 14. 2. 2003 a smlouva o pronájmu pozemků ze dne 30. 9. 2014. Rovněž je mezi stranami nesporné, že k datu 1. 10. 2016 nájem pozemků p. [číslo] v k.ú. [obec] skončil. Sporným však zůstala skutečnost, zda žalobce má nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého žalovaným spočívající v zaplacení náhrady za porosty (vinice) vysazené na pronajatých pozemcích ve výši 1 086 930 Kč a zda je tento nárok promlčen. 17) S ohledem na námitku promlčení ze strany žalovaných se soud zaměřil nejprve na důvodnost této námitky, neboť v případě, kdy by nárok žalobce byl promlčen, není třeba se zabývat oprávněností samotného nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení včetně jeho výše. 18) Z výkladu smlouvy o pronájmu pozemku ze dne 30. 9. 2014 je zřejmé, že vůle smluvních stran směřovala k uzavření nové smlouvy, nikoli dodatku k původní nájemní smlouvě ze dne 28. 3. 1994. Tato skutečnost vyplývá ze samotného obsahu smlouvy, ve které bylo v článku XI. mezi smluvními stranami výslovně sjednáno, že tato smlouva o pronájmu pozemků nahrazuje předchozí smlouvy, které se touto smlouvou ruší. Z takto konkrétního smluvního ujednání není žádný důvod pochybovat o vůli smluvních stran, a to i žalobce coby smluvní