11 C 208/2020-39 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu 3.799 Kč. Ke svému návrhu uvedl, že na základě Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikaci ze dne [datum] a Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikaci ze dne [datum] byla žalovaná účastníkem telefonní stanice [číslo] [číslo] žalobce prostřednictvím své sítě umožnil žalované k jejím účastnickým telefonním stanicím provádění platebních služeb. Poskytnuté služby, včetně sjednaného pojištění, byly žalované vyúčtovány fakturami [číslo] za období od [datum] do [datum] ve výši 675 Kč, [číslo] za období od [datum] do [datum] ve výši 2.778 Kč a [číslo] za období od [datum] do [datum] ve výši 346 Kč. Protože žalovaná ceny vyúčtovaných služeb neuhradila, žalobce jí dne [datum] zaslal upomínku (zrušení poskytování služeb). Před podáním žaloby byla žalované zaslána výzva k plnění. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Žalobní tvrzení prokázal žalobce [příjmení] smlouvou – Specifikací služby ze dne [datum], Účastnickou smlouvou – Specifikací služby ze dne [datum], Vyúčtováním [číslo] ze dne [datum], Vyúčtováním [číslo] ze dne [datum], Vyúčtováním [číslo] ze dne [datum], Zrušením poskytování služeb ze dne [datum] a Pokusem o smír ze dne [datum]. Po provedeném dokazování a právním zhodnocení věci soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se žalovanou smluvní vztah podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (tzv. nepojmenovaná smlouva.), jehož obsahem bylo, mimo jiné, poskytování služeb elektronických komunikací formou využívání služeb třetí strany či provádění platebních transakcí, přičemž žalovaná se zavázala žalobci za tyto služby uhradit sjednanou cenu, což řádně neučinila. Protože má soud nárok žalobce za prokázaný, žalobě zcela vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku 3.799 Kč, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 téhož zákona ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť se žalovaná ocitla v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Náklady žalobce sestávají z náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (2x náhrada po 100 Kč za dva úkony spočívající v sepsání žaloby a sepsání upomínky) a z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč; tedy náklady řízení v celkové částce 600 Kč. Tuto je žalovaná povinna zaplatit žalobci v třídenní zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.