11 C 243/2018-130 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem označeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že je podílovou spoluvlastnicí ideálních [číslo] nemovitostí, žalovaná vlastní ideální [číslo]. Žalobkyně hodlá nemovitosti rekonstruovat a poté s rodinou užívat. Proto vyzvala žalovanou k vypořádání a nabídla, že jí vyplatí za její podíl 140.000 Kč, případně jednu desetinu tržní hodnoty stanovenou znalcem. Žalovaná se odmítá jakkoli vypořádat. S ohledem na výši podílu žalobkyně žádá, aby nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví. K obraně žalované uvedla, že sestra, která v domě bydlí, si zajišťuje jiné bydlení. S rekonstrukcí domu již bylo započato, byla vybudovaná nová koupelna a WC, a v rekonstrukci chce pokračovat a do domu se nastěhovat, aby mohla poskytnout otci pomoc ve stáří. Žalovaná od smrti matky otce nenavštívila ani nekontaktovala jinak. Žalovaná namítala, že na nemovitosti vázne užívací právo otce účastnic a bydlí tam i jejich další sestra společně s dětmi, která nemá jinou možnost bydlení. Tyto skutečnosti považuje za zásadní překážku rozdělení spoluvlastnictví. Žalobkyně nikdy neoznámila úmysl rekonstruovat nemovitosti, v tom jí ovšem nebrání současný stav, kdy vlastní dostatečný podíl, aby mohla samostatně o této záležitosti rozhodnout. S vypořádací částkou, která byla žalované nabídnuta, tato nesouhlasí, požaduje stanovení ceny znalcem. U jednání dne [datum] uvedla žalovaná, že došlo ke změně, sestra účastnic již v domě nebydlí a otec zemřel. Za této situace bude třeba spoluvlastnictví vypořádat a žalovaná souhlasí, aby nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně za tržní cenu stanovenou znalcem. Dne [datum] strany potvrdily, že panuje shoda ohledně zrušení spoluvlastnictví a vypořádání si obě představují přikázáním předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně oproti její povinnosti vyplatit žalované 180.000 Kč. Žalovaná nesouhlasila s rozhodnutím o nákladech řízení ve prospěch žalobkyně. Podle § 1140 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Ze shodných tvrzení účastnic, notářského zápisu NZ [číslo] ze dne [datum], usnesení zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] a výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jsou podílovými spoluvlastnicemi nemovitostí označených ve výroku I. rozsudku, žalobkyně vlastní podíl o velikosti ideálních [číslo], žalovaná o velikosti [číslo]. Reálné rozdělení nemovitostí s ohledem na vyjádření účastnic i vzhledem k velikosti podílů není možné. Žalovaná souhlasila s přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně. Cena nemovitostí byla zjištěna znalcem [celé jméno znalce], který v posudku [číslo] stanovil tržní cenu předmětných nemovitosti částkou 1.800.000 Kč. Proti posudku neměla žádná strana námitek, proto z něho soud při vypořádání vyšel. Žalobkyně prokázala, že má připraveny finanční prostředky na výplatu podílu žalované potvrzením [právnická osoba] o tom, že manžel žalobkyně je majitelem účtu, ke kterému má žalobkyně dispoziční oprávnění a na účtu podle výpisu je částka přesahující platební povinnost žalobkyně z titulu vypořádání podílů. Soud proto podle § 1143 o. z., spoluvlastnictví účastnic k předmětným nemovitostem zrušil, v souladu s vůlí obou stran přikázal nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobkyně oproti zaplacení ceny podílu žalované. Podle Nálezu Ústavního soudu II. ÚS 572/19 ze dne [datum] rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliko od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Při rozhodování o nákladech řízení soud vyšel ze shora označeného rozhodnutí Ústavního soudu. Změna v postoji žalované k vypořádání spoluvlastnictví nastala po změně ve faktickém užívacím stavu předmětné nemovitosti, nakonec se obě účastnice na způsobu vypořádání shodly. Proto za použití § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (o. s. ř.), rozhodl soud, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Podle § 148 o. s. ř. má stát právo na náhradu nákladů, které platil. V dané věci byl k návrhu obou stran ustanoven znalec, posudek byl vypracován pro potřebu obou stran ke zjištění částky k vypořádání. Proto má soud za to, že strany se mají podílet na nákladech posudku rovnou měrou. Každá účastnice zaplatila zálohu na posudek 2.000 Kč. Za posudek byla soudem znalci vyplacena odměna 6.556 Kč ([číslo] – [číslo] = [číslo]). Polovinu zbylé částky ve výši 1.278 Kč je povinna zaplatit jak žalobkyně, tak žalovaná.