16 C 155/2021-27 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se návrhem, soudu doručeným dne 14. 4. 2021, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 6.280 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení (nárok 1) a částky 6.020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 14. 10. 2020 do zaplacení (nárok 2). K nároku 1 uvedl, že žalovaný, coby vlastník/provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3, evidovaného v registru silničních vozidel jako provozované, neměl v době ode dne 24. 1. 2019 do dne 25. 4. 2019 k tomuto sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla; vozidlo tak bylo nepojištěno 92 dnů. K nároku 2 žalobce uvedl, že žalovaný, coby vlastník/provozovatel stejného vozidla neměl v době ode dne 27. 2. 2020 do dne 24. 5. 2020 k tomuto sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a vozidlo tak bylo nepojištěno 88 dnů. Dále žalobce uvedl, že podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, má žalobce právo na příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona. Výši příspěvku 5.980 Kč v případě prvního nároku a 5.720 Kč případě druhého nároku žalobce vyčíslil v souladu s § 4 odst. 3 citovaného zákona ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Podle § 4 odst. citovaného zákona a § 2a citované vyhlášky žalobce uplatnil nárok na poplatek ve výši 300 Kč u každého z nároku za mimosoudní uplatnění práva. Žalobce odeslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku 5.980 Kč a nákladů na jeho uplatnění dne 15. 1. 2020, kdy tuto považoval za doručenou dne 30. 1. 2020, ve které mu poskytl lhůtu k úhradě v délce nejméně 30 dnů od doručení výzvy, která uplynula dne 29. 2. 2020 (splatnost). Žalovaný na základě této však ničeho neuhradil. Žalobce se tak domáhal i zaplacení úroků z prodlení z částky 6.280 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení. Žalobce odeslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku 5.720 Kč a nákladů na jeho uplatnění dne 30. 7. 2020, kdy tuto považoval za doručenou dne 14. 8. 2020, ve které mu poskytl lhůtu k úhradě v délce nejméně 30 dnů od doručení výzvy, která uplynula dne 13. 10. 2020 (splatnost). Žalovaný na základě této však ničeho neuhradil. Žalobce se tak domáhal i zaplacení úroků z prodlení z částky 6.020 Kč počínaje dnem 14. 10. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. S ohledem na to, že žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, a to i přes poučení soudu o předpokladu jeho souhlasu za uvedené situace, a žalobce s uvedeným postupem souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů a navržených důkazů, kterými byly výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 16. 1. 2020 a ze dne 30. 7. 2020, upozornění na nedoplatek příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 2. 4. 2020, upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 5. 11. 2020, II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 17. 12. 2020, doručenka, předžalobní upomínka ze dne 12. 1. 2021, předžalobní upomínka ze dne 29. 1. 2021, potvrzení o odeslání zásilky dne 29. 1. 2021 a sdělení Městského úřadu Břeclav ze dne 2. 9. 2021. Na základě těchto důkazů soud zjistil skutkový stav tak, jak jej žalobce popsal v žalobě a skutečnost, že zdvihový objem válců předmětného vozidla činil [číslo] cm3. 3. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 4 odst. 1 vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů [anonymizována tři slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. Podle § 2 odst. 1 písm. h) citované vyhlášky denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně činí 65 Kč. 4. S ohledem na učiněná zjištění a citovaná ustanovení právních předpisů soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalovaný byl v předmětných obdobích evidován jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, které nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a zdvihový objem válců jeho motoru činil [číslo] cm3. Žalovaný v řízení ničeho netvrdil, ani neoznačil a nedoložil důkazy, které by jakkoli vyvracely skutková tvrzení či důkazy žalobce. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl v celém rozsahu požadovaných příspěvků a náhrady nákladů na jejich uplatnění ve výši 6.280 Kč a 6.020 Kč a zároveň žalobci přiznal i požadovaný zákonný úrok z prodlení u každé z uvedených částek dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 1.000 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z paušální náhrady účastníka nezastoupeného advokátem za dva úkony po 100 Kč (převzetí zastoupení a příprava, podání žaloby) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Dle § 142 odst.1 o.s.ř. je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je důvodné přihlédnout i k tomu, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zákonem, kterému je zákonem zajištěno financování činností, k nimž je povinen, a pro nějž jsou příspěvky dle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jedním z těchto zdrojů. Zároveň má žalobce dle uvedeného zákona i nárok na náhradu nákladů na vymáhání takového příspěvku v paušální výši 300 Kč Soudní vymáhání takového příspěvku je pak činností žalobce, kterou musí být žalobce schopen právě z těchto zdrojů zajistit, aniž by v soudních sporech, v nichž zaplacení příspěvku vymáhá, využíval odborné pomoci advokátů. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto žalobci jejich náhradu nepřiznal.