16 C 167/2020-41 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 5. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku a) částku 7.175,50 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7.175,50 Kč od 2. 10. 2018 do zaplacení ve výši 9 % a b) částku 3.868,40 Kč. Dne 13. 8. 2020 vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně částky 1.618,40 Kč a soud proto řízení ohledně této částky zastavil usnesením č. j. anonymizováno ze dne anonymizováno. Uvedené částky žalobce požadoval z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 17. 7. 2018. Žalobce uvedl, že na základě této smlouvy se zavázal vyplatit žalovanému úvěr ve výši 4.500 Kč na dobu 30 dnů a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně sjednaného administrativního poplatku za úvěr ve výši 1.485 Kč a sjednaného úroku ve výši 40,50 Kč, tj. celkem částku 6.025,50 Kč uhradit jednorázově k datu sjednané splatnosti úvěru dne 16. 8. 2018. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 17. 7. 2018, tudíž povinnost žalobce z předmětné smlouvy o úvěru byla splněna. Jelikož žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, účtoval mu žalobce poplatek za upomínky při prodlení žalovaného ve výši 150 Kč za první, 250 Kč za druhou, 350 Kč za třetí a 400 Kč za čtvrtou upomínku. Částku 7.175,50 Kč tak žalobce požaduje jako nesplacenou jistinu, poplatek za úvěr, úrok a poplatky za upomínky a částku 2.250 Kč požaduje jako smluvní pokutu za prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den 11. 10. 2021, k němuž se žádný z účastníků nedostavil a žádný z nich svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož soud zjistil následující skutečnosti. Dle obchodního rejstříku žalobce existuje od [datum] a předmětem jeho činnosti bylo a je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a tato společnost není bankou. Žalobce soudu předložil kopii listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru, která je podepsána pouze jím samotným, o níž tvrdí, že toto je smlouva, která byla uzavřená s žalovaným. Dále žalobce soudu předložil předsmluvní informace ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ve výši 4.500 Kč, kdy se jedná o kopii listiny podepsané pouze žalobcem. Předložil i kopii dokladu s částí textu, který by měl dokládat platbu ve výši 4.500 Kč převodem z účtu, ale vůbec není zřejmé, kdo tento dokument vyhotovil. Žalobce soudu nepředložil žádnou listinu, kterou by podepsal vlastnoručně nebo uznávaným elektronickým podpisem žalovaný, ani žádný doklad o tom, že by žalovanému zaslal upomínky či předžalobní výzvu. Soud tak nemohl dospět k závěru, že by bylo prokázáno, že tvrzená smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena. Žalobce soudu nepředložil ani nenavrhl žádný relevantní důkaz na prokázání svého tvrzení, že žalovanému vyplatil částku 4.500 Kč, neboť část ofoceného textu z nějaké listiny vyhotovené neznámou osobou o tom, že měla být tato částka poukázána na účet, o kterém není známo, komu patří, rozhodně takovým důkazem není. Podle § 101 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle odst.2 nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Podle odst.3 nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 122 odst.1 o.s.ř. dokazování provádí soud při jednání. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobce neprokázal, že by s žalovaným dne 17. 7. 2018 uzavřel tvrzenou smlouvu o spotřebitelském úvěru, a ani neprokázal, že by žalovanému dne 17. 7. 2018 vyplatil částku 4.500 Kč. Soudu tudíž nezbylo než žalobu pro neunesení důkazního břemene zamítnout v celém rozsahu. Na náhradu nákladů řízení by měl podle §142 odst.1 o.s.ř. právo žalovaný, avšak jelikož mu žádné náklady řízení nevznikly, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.