16 C 185/2021-26 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 5. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.500 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný dne 7. 3. 2021 cestoval dopravním prostředkem: tramvají linkou [anonymizováno] veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobcem v [obec] a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, což vyplývá ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalobce proto požaduje po žalovaném úhradu přirážky ve výši 1.500 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že žalovaný se nevyjádřil ani na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“), a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených důkazů – zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] variabilní symbol pro platbu: [číslo], ze dne 7. 3. 2021, smluvními přepravními podmínkami pražské integrované dopravy platnými od 1. 8. 2018 ve znění dodatků 1-6, tarifem pražské integrované dopravy, předžalobní výzvou ze dne 17. 5. 2021, potvrzením o odeslání písemnosti dne 17. 5. 2021 žalovanému, výpisem z obchodního rejstříku týkajícího se žalobce, a zjistil skutkový stav tak, jak jej žalobce popsal v žalobě, a dále, že ke kontrole žalovaného došlo v [údaj o čase] hodin v místě: [anonymizováno]. Soud nárok žalobce posoudil jako nárok přepravce na přirážku za to, že se žalovaný jako cestující neprokázal platným jízdním dokladem při cestě dopravním prostředkem provozovaným žalobcem, podle ustanovení § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, upravujících přepravu osob a věcí, podle vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a podle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost žalovaného nároku a nebylo zjištěno, že by žalovaný tento jeho nárok uspokojil, soud žalobě vyhověl, přičemž požadovaný úrok z prodlení žalobci přiznal podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že ji přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný. Účelně vynaložené náklady žalobce činí 1.489 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů na zastoupení žalobce advokátem ve výši 1.089 Kč, z čehož odměna advokáta činí 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí zastoupení a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby) podle §14b odst.1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 300 Kč za uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč podle §14b odst.5 advokátního tarifu a náhrada 21% DPH z odměny a náhrad hotových výdajů advokáta, tj. z částky 900 Kč, činí 189 Kč.