5 C 216/2020-44 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 16. 10. 2020, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 19.511,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4.991,25 Kč od 2. 5. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky 14.520 Kč od 5. 12. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně. Uvedl, že jako advokát uzavřel s žalovaným dne 11. 9. 2017 ústní smlouvu o poskytování právní pomoci (dále„ smlouva), na základě níž žalobce žalovanému poskytl právní služby ve věci změny sídla žalovaného a řešení dluhu. Dle uvedené smlouvy byla dohodnuta odměna žalobce ve výši 1.500 Kč za hodinu poskytování právních služeb v souladu s § 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, přičemž se započítá každá započatá čtvrthodina. Účastníci se rovněž dohodli, že žalovaný rovněž žalobci uhradí i náklady vzniklé v souvislosti s poskytováním právních služeb, a to cestovní výdaje v paušální výši 7 Kč na kilometr, náhradu za promeškaný čas ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, poštovné, parkovné apod. K uvedené odměně a nákladům byla následně připočtena daň z přidané hodnoty (dále„ DPH“) v zákonné výši, o čemž byl žalovaný taktéž vyrozuměn. O uvedených skutečnostech byl přitom žalovaný informován jak na osobní schůzce účastníků dne 11. 9. 2017, na které byla uzavřena předmětná smlouva, tak při podpisu plné moci k převzetí právního zastoupení, informace o odměně advokáta je zveřejněna také na webových stránkách žalobce. Poté, co žalovanému poskytl veškeré sjednané plnění a věc evidoval jako ukončenou, provedl vyúčtování a dne 15. 4. 2018 vystavil fakturu [číslo] na částku 4.991,25 Kč včetně DPH, splatnou dne 1. 5. 2018, a dne 15. 11. 2018 fakturu [číslo] na částku 14.520 Kč včetně DPH, splatnou dne 4. 12. 2018, které žalovanému zaslal společně s přehledem účtovaných položek, na jehož podkladě byly fakturované částky vyčísleny. Žalovaný však v termínech splatnosti neuhradil ničeho, a to ani na základě telefonické urgence a předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky, žalovanému odeslané dne 18. 9. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Jelikož žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s tímto postupem, nevyjádřil, soud rozhodl v souladu s ust. § 115a o. s. ř. pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující. Z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného soud zjistil, že jednatelem žalovaného, coby společnosti s ručením omezeným, byla tatáž osoba, na kterou žalobce průběžně vyhotovoval přehled poskytnutých právních služeb, pokud jej nevyhotovoval přímo pod názvem žalobce. Z přehledu poskytnutých právních služeb za období od 8. 9. 2017 do 6. 3. 2018 vyplynulo, že tyto byly poskytnuty v délce 2,75 hodin a za období od 15. 5. 2018 do 10. 10. 2018 byly poskytnuty v délce 12,25 hodin. Z faktury [číslo] z data vystavení 15. 4. 2018 vyplynulo, že za uvedených 2,75 hodin měl žalovaný zaplatit částku celkem 4.991,25 Kč včetně DPH (1.500 Kč/hodina), splatnou dne 1. 5. 2018, a z faktury [číslo] z data vystavení 15. 11. 2018 vyplynulo, že za uvedených 8 hodin měl žalovaný zaplatit částku celkem 14.520 Kč včetně DPH (1.500 Kč/hodina), splatnou dne 4. 12. 2018 Celkem tak byly faktury vystaveny na částku 19.511,25 Kč včetně DPH. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 9. 2020 a dodejky datové zprávy z téhož dne vzal soud za prokázané, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil nárok žalobce jakožto smlouvu inominátní dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena, tedy jako nárok na zaplacení ceny za poskytnuté právní služby. Soud vzal za prokázané, že žalovaný žalobci řádně a včas neuhradil platby dle vystavených faktur ve výši celkem 19.511,25 Kč včetně DPH (žalobce je plátcem této daně). Žalovaný v řízení ničeho netvrdil, ani neoznačil a nedoložil důkazy, kterými by nárok uplatněný žalobcem vyvrátil či prokázal opak. Soud tak má nárok žalobce na úhradu za poskytnuté služby za zcela oprávněný, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost dlužnou částku zaplatit. Současně žalobci přiznal požadované úroky z prodlení, a to vždy po splatnosti vystavených faktur, tj. z částky 4.991,25 Kč od 2. 5. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a z částky 14.520 Kč od 5. 12. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v aktuálním znění. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Ta je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, a dále náklady za dva úkony dle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a návrh ve věci samé) po 300 Kč za úkon, a to ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., navýšené o DPH, jelikož je žalobce advokátem a současně plátcem DPH. Uvedená náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci tak činí výši celkem 1.726 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.