6 C 16/2020-38 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1.000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 500 Kč od 2. 10. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 500 Kč od 2. 10. 2019 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnil žalobce tím, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce]. Dne [datum] uzavřel žalobce se žalovaným pachtovní smlouvu [číslo], na základě které přenechal žalovanému do užívání část pozemku parc. [číslo] o výměře 214 m2 v k.ú. [část obce] za roční pachtovné ve výši 500 Kč, a to za účelem provozování drobné zemědělské činnosti. Dle čl. V. odst. 2, 3 pachtovní smlouvy byla sjednána platba pachtovného ročně pozadu vždy k 1. 10. běžného roku. V odst. 5 smlouvy se žalovaný zavázal v případě prodlení s úhradou zaplatit i úrok z prodlení. Dlužná částka představuje dlužné pachtované ke dni 1. 10. 2018 a ke dni 1. 10. 2019. Žalovaný i přes písemnou upomínku žalobce dlužnou částku neuhradil. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z pachtovní smlouvy č. [spisová značka] má soud za prokázané, že žalobce jakožto propachtovatel přenechal žalovanému, coby pachtýři, k užívání část pozemku parc. [číslo] o výměře 214 m2 za účelem provozování zemědělské činnosti a žalovaný se zavázal platit pachtovné vždy ročně pozadu k 1. 10. běžného roku ve výši 500 Kč. Z výpisů z katastru nemovitostí, konkrétně z listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [část obce] vyplývá, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo]. Z upomínky ze dne [datum] ve spojení s doručenkou má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. Dle ust. § 2332 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), pachtovní smlouvou se propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci. Dle ust. § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. S ohledem na všechna výše uvedená zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí ve výroku I. zcela vyhověl, přičemž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1.000 Kč představující dlužné pachtovné. Nárok žalobce na zaplacení úroků z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 OZ, neboť se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci. Soud proto žalobci přiznal požadované úroky z prodlení jdoucí vždy ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých dlužných částek. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému ve výši 600 Kč. Tuto částku tvoří paušální náhrada nákladů řízení žalobce nezastoupeného zástupcem na základě ust. §151 odst. 3 o. s. ř., jenž nedoložil výši svých hotových výdajů, a to ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle ust. § 89a exekučního řádu, kdy se jedná o náhradu po 300 Kč za jeden úkon v souladu s ust. § 1 odst. 3 této vyhlášky (tj. za podání žaloby a předžalobní výzvu). Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o SOP“), podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný. Česká republika, coby žalobce, je dle ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona o SOP, vždy od placení soudních poplatků osvobozena, a proto, v důsledku vyhovění žalobě tímto rozsudkem, došlo ke vzniku poplatkové povinnosti žalovaného. V návaznosti na předmět sporu činí poplatek dle položky 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1.000 Kč.