6 C 26/2021-38 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 16.021 Kč představující jistinu ve výši 10.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.791 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10.000 Kč od 5. 3. 2020 do 13. 10. 2020 ve výši 2.230 Kč. Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 10 % ročně za období od 5. 3. 2020 do 13. 10. 2020 v kapitalizované výši 609,28 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.000 Kč jdoucí od 14. 10. 2020 do zaplacení. Žalobce (původní název [právnická osoba], poté [právnická osoba]) nárok odůvodnil tím, že dne 5. 2. 2020 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] to prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč na účet žalovaného a závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za jejich poskytnutí ve výši 3.791 Kč vrátit nejpozději do 4. 3. 2020. Žalobce převedl peněžní prostředky dne 5. 2. 2020. Žalovaný na svůj závazek ani přes výzvy žalobce ničeho nezaplatil, a proto žalobci vznikl nárok na smluvní pokutu sjednanou v článku IX.1. předmětné smlouvy. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že žalovaný se nevyjádřil ani na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“) ze dne 5. 2. 2020 vyplývá, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným prostřednictvím elektronického systému. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce převést na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 3.791 Kč, tj. celkem částku 13.791 Kč do 4. 3. 2020. Z čl. IX. odst. 1 smlouvy má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla pro případ prodlení s plněním jakékoli části dluhu sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Ze sdělení [právnická osoba] má soud za prokázané, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru majitelem účtu uvedeného ve smlouvě, a tedy účtu, na který žalobce zaslal peněžní prostředky. Z výzvy ze dne 14. 9. 2020 má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. Z ostatních soudem provedených důkazů již nevyplynulo nic významné pro posouzení a rozhodnutí tohoto sporu. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze [číslo] k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí věřitel připojit ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. Dle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena shora uvedená smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z., na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč Částku žalovaný obdržel převodem na bankovní účet v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr navýšený o poplatek ve výši 3.791 Kč splatit nejpozději do 4. 3. 2020. Žalovaný však neuhradil žalobci ničeho, v důsledku čehož vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. S ohledem na uvedené, shledal soud žalobu zcela důvodnou a ve výroku I. jí vyhověl. Současně byly žalobci přiznány i zákonné úroky z prodlení, a to na základě ust. § 1970 o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 2.252 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16.021 Kč sestávající se z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci dle § 11 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) dle § 14b odst. 1 bodu 2 a. t., tedy 900 Kč, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tedy 300 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.