6 C 29/2021-32 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou zdejšímu soudu dne 15. 10. 2020 domáhal, aby soud uložil povinnost žalované zaplatit žalobci částku 3.780 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 633,02 Kč, a dále požadoval náhradu nákladů řízení. V žalobě žalobce uvedl, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence vedené žalobcem. Tuto povinnost žalovaná splnila dne 1. 12. 2006. V souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., vznikla žalované povinnost platit televizní poplatky. Žalovaná v období od října 2017 do ledna 2020 poplatky neplatila a její dluh tak činí celkově částku 3.780 Kč. Žalobce písemně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však doposud ničeho neuhradila. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. Soud proto pokračoval v řízení v souladu s § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Soud v řízení postupoval dle § 115a o. s. ř. a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná se stala poplatníkem na základě přihlášky televizního přijímače do evidence. Dopisem ze dne 15. 3. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu na televizních poplatcích. Přílohou dopisu byl také přehled nezaplacených předpisů, dle kterého žalobce za žalovanou eviduje jistinu pohledávky. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 3 odst. 2, § 5, § 7 odst. 2, odst. 3 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tedy jako nárok na zaplacení televizního poplatku. V důsledku prodlení žalované s úhradou televizních poplatků má žalobce rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaná jej nerozporovala, soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 400 Kč představující jím zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobce vůči žalované u soudu v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 (dostupný na www.usoud.cz). Dle citovaného ustanovení je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním práva vynaloženy účelně.