6 C 81/2020-38 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 2. 12. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1.500 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne 23. 8. 2019 odtáhl z ulice [ulice] v [obec] vozidlo žalované tov. zn.. [příjmení], [registrační značka] z důvodu blokového čištění silnice, přičemž za odtah a následné vrácení vozidla na místo odtahu si vyúčtoval částku 1.500 Kč, která byla stanovena usnesením schůze Rady [územní celek] č. R8/015 ze dne 29. 2. 2019. Žalovaná, i přes výzvu žalobce, dlužnou částku neuhradila. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z protokolu o provedení technického úkonu ze dne 23. 8. 2019, karty vozidla [registrační značka] a fotografie vozidla z místa odtahu ze dne 23. 8. 2019 má soud za prokázané, že dne 23. 8. 2019 došlo k odtahu vozidla žalované a že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 1.500 Kč za provedení odtahu z místa a následné vrácení vozidla zpět na místo odtahu. Z usnesení schůze Rady [územní celek] č. R8/015 ze dne 27. 2. 2019 vyplývá, že cena za uvedený technický úkon činí 1.500 Kč. Z výzvy k plnění ze dne 23. 9. 2019 ve spojení s dokladem o odeslání má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. Dle ust. § 19a odst. 1, §19b zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. V opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu. Dle ust. § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Dle ust. § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Nenese-li náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel, nese je v případě dočasného zákazu nebo omezení přijatého na návrh podle § 19a odst. 2 navrhovatel. S ohledem na shora učiněná skutková zjištění dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je zcela oprávněný, když žalovaná, porušila povinnost vyplývající ze shora citovaných ustanovení zákona o pozemních komunikacích, když nedbala výzvy žalobce ohledně zákazu stání v daném místě kvůli blokovému čištění a vznikla jí tak povinnost nahradit žalobci náklady vzniklé v souvislosti s provedením technického úkonu, tj. odtahu vozidla, které činí 1.500 Kč. Soud žalobě vyhověl i co do nároku žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení, neboť právo žalobce na jejich zaplacení vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobce, který měl ve věci úspěch, má dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Dle tohoto citovaného ustanovení je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním (bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě šlo o soudní spor, který se vedl ohledně vymáhání pohledávky na zaplacení ceny za odtah vozidla v souvislosti s naplánovaným čištěním silnice. Žalobcem je statutární město a spor tvořil jeho relativně běžnou agendu, k jejímuž vyřizování měl být dostatečně materiálně i personálně vybaven, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy. V řízení se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí, neboť v těchto věcech je rozhodováno většinou platebním rozkazem, případně bez jednání podle ust. § 115a o. s. ř., nebo sice po jednání, u něhož však účast žalobce nebývá nutná, neboť jsou zpravidla dány podmínky pro to, aby soud rozhodl v jeho prospěch na základě předložených listinných důkazů. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto na jejich náhradu žalobce nemá právo. Žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 500 Kč představující zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů za sepis žaloby ve výši 100 Kč dle ust. § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle ust. § 89a exekučního řádu, neboť tyto je naopak třeba považovat za účelně vynaložené náklady soudního řízení. Při odůvodňování tohoto rozsudku soud postupoval podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.