7 C 225/2020-31 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 6. 2020 domáhal zaplacení částky 68 772,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že jakožto zhotovitel zhotovil pro žalovaného jakožto ob jednatele na základě smlouvy o dílo anhydritovou podlahu včetně tepelných izolací v penzionu. Žalobce dílo řádně dokončil a předal. Následně vystavil žalovanému fakturu za provedené dílo znějící na částku ve výši 143 772,20 Kč splatnou dne 18. 4. 2019. Žalovaný však fakturu uhradil pouze částečně, když uhradil v hotovosti částku ve výši 75 000 Kč. Zbývající dlužnou částku ve výši 68 772,20 Kč přes opakované výzvy žalobce nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že se účastníci k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřili, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 5. Z faktury č. 219032 ze dne 8. 4. 2019 bylo prokázáno, že žalobce vystavil žalovanému fakturu za zhotovení anhydritové podlahy včetně tepelných izolací znějící na částku v celkové výši 143 772,20 Kč splatnou dne 18. 4. 2019. 6. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 21. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na vystavenou fakturu č. 219032 částku ve výši 75 000 Kč. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 5. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 22. 5. 2020 a s dodejkou ze dne 22. 5. 2020 má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 68 772,20 Kč a současně jej upozornil na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. 8. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro ob jednatele dílo a ob jednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. 9. Podle § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 10. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. 12. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena ústní smlouva o dílo ve smyslu citovaného § 2586 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy se žalobce jakožto zhotovitel zavázal zhotovit pro žalovaného jakožto ob jednatele anhydritovou podlahu včetně tepelných izolací a žalovaný se zavázal dílo převzít a zaplatit za něj sjednanou cenu. Žalobce dílo řádně zhotovil a předal žalovanému. Žalobce cenu díla vyúčtoval shora uvedenou fakturou na částku 143 772,20 Kč. Žalovaný však na fakturu uhradil pouze částku ve výši 75 000 Kč, jak vyplývá z příjmového pokladního dokladu. V souladu s citovaným § 2054 odst. 2 občanského zákoníku lze toto částečné plnění žalovaného považovat za uznání zbytku dluhu ve výši 68 772,20 Kč. Žalovaný zbývající dlužnou částku přes výzvu žalobce nezaplatil. Žalovaný se nezaplacením faktury řádně a včas dostal do prodlení, čímž žalobci vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti faktury do zaplacení. Protože se současně jednalo o závazek mezi podnikateli, přiznal soud žalobci i paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle citovaného § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 852,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 752 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 68 772,20 Kč sestávající z částky 3 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 22. 5. 2020) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 480 Kč ve výši 2 620,80 Kč.