8 C 149/2020-36 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] požádala žalobkyně o vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit jí celkem 396 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedla, že dne [datum], jakožto akreditovaný poskytoval certifikačních služeb podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, uzavřela se žalovanou Smlouvu o poskytování certifikačních služeb [číslo] na základě které žalovaná téhož dne požádala o vydání kvalifikovaného osobního certifikátu. Žalobkyně požadovaný certifikát žalované vystavila a vyúčtovala žalované cenu za poskytnuté služby fakturou [číslo] s [variabilní symbol] na částku 396 Kč. Tuto částku žalovaná žalobkyni neuhradila. Protože smlouva byla uzavřena se žalovanou coby podnikající fyzickou osobou, požaduje žalobkyně po žalované rovněž úhradu částky 1.200 Kč jakožto náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k plnění. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Žalobní tvrzení prokázala žalobkyně Smlouvou o poskytování certifikačních služeb pro právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu [číslo] ze dne [datum], Žádostí o vydání certifikátu, Protokolem o vydání certifikátu ke smlouvě [číslo] Fakturou – daňovým dokladem ze dne [datum] na částku 396 Kč splatnou dne [datum], Upomínkou ze dne [datum], Vyčíslením pohledávek ze dne [datum] a Předžalobní upomínkou ze dne [datum] s podacím lístkem. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobkyně podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (tzv. nepojmenovaná smlouva), když žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí certifikační služby podle zákona o elektronickém podpisu (zák. č. 227/2000 Sb.), za kterou se žalovaná zavázala zaplatit sjednanou cenu, což řádně neučinila. Protože má soud nárok žalobkyně za prokázaný, žalobě zcela vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku 396 Kč, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 téhož zákona ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaná ocitla v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobkyni, a dále částku 1.200 Kč jakožto náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Náklady sestávají z odměny za tři úkony právní pomoci ve výši 396 Kč podle § 14b odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náhrady za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), dále 21% DPH z částky 696 Kč ve výši 146,16 Kč a uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 1.242,16 Kč. Tuto je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.