8 C 171/2020-34 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 1.089 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedla, že žalovaný dne [datum], bez platné jízdenky, využil přepravních služeb [právnická osoba] ve vlaku 75 mezi stanicemi [obec] [anonymizováno] a [obec], čímž se obohatil v rozsahu jízdného ve výši 89 Kč. Za porušení přepravního řádu mu byla přepravcem vyměřena přirážka ve výši 1.000 Kč Celkem tak vznikla [právnická osoba] pohledávka za žalovaným ve výši 1.089 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Dne [datum] byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k zaplacení s oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Z Oznámení o závadách a z Potvrzení o nedodržení SPPO ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný cestoval dne [datum] v 13:41 hodin vlakem [právnická osoba] [číslo] na trase [obec] hl.n./dolní - [obec] bez platné jízdenky a bylo mu uloženo zaplatit jízdné ve výši 89 Kč a přirážku ve výši 1.000 Kč. Dále bylo prokázáno, že tato pohledávka byla smlouvou ze dne [datum], a následně smlouvou ze dne [datum], postoupena na žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společně s výzvou k zaplacení ze dne [datum]. Hmotně právně soud věc posoudil v částce 89 Kč jako nárok podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve výši tarifního jízdného, a v částce 1.000 Kč jako nárok přepravce podle § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, když se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, čímž vznikl přepravci nárok na přirážku k jízdnému. S ohledem na to, že žalobkyně prokázala existenci tohoto nároku, který původně vznikl [právnická osoba] jako přepravci, i jeho postoupení na žalobkyni, soud žalobě vyhověl, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.089 Kč coby hodnotu za nezaplacené jízdné a přirážku k jízdnému. Zároveň uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky ode dne následujícího po uložení povinnosti pracovníkem [právnická osoba] tuto částku zaplatit. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo podle § 1970 o. z., ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 1.489 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).