10 C 21/2021-41 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], která byla u soudu podána téhož dne, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost, aby mu zaplatil částku 5 246,50 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že v období od 26. 9. 2013 do 1. 12. 2017 uzavřel s žalovaným 9 smluv o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, na základě nichž poskytoval žalovanému služby elektronických komunikací a zprostředkovával přístup ke službám třetích stran, přičemž žalovaný se zavázal za poskytnuté služby uhradit sjednané ceny. Žalobce dále uzavřel s žalovaným dne 1. 12. 2017 kupní smlouvu, na základě níž mu prodal elektronické zařízení specifikované ve smlouvě a žalovaný se zavázal uhradit jeho kupní cenu ve výši 6 001 Kč prostřednictvím sjednaných 24 splátek po 250 Kč. Žalobce si žalobou nárokuje zaplacení té části služeb, ohledně nichž je dána pravomoc soudu, a dále zaplacení části dlužné kupní ceny, a to vše v celkové výši 5 246,50 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k úhradě dluhu ze dne 11. 7. 2019, kterou mu právní zástupce žalobce odeslal prostřednictvím pošty téhož dne, ovšem žalovaný mu tento dluh dobrovolně neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván usnesením ze dne 26. 11. 2021, č. j. 10C 21/2021-36, které mu bylo doručeno s účinky do vlastních rukou do jeho datové schránky dne 7. 12. 2021. 3. Soud na základě ust. § 115a o. s. ř. se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl tímto rozsudkem bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Potvrzením o uzavření dohody o splátkách ceny zařízení ze dne 1. 12. 2017 a fakturou ze dne 1. 12. 2017 bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným coby kupujícím byla uzavřena kupní smlouva ohledně koupě elektronického zařízení specifikovaného v dohodě, přičemž se žalovaný zavázal uhradit jeho kupní cenu ve výši 6 001 Kč prostřednictvím sjednaných 24 splátek po 250 Kč. Jednotlivými vyúčtováními za období od 25. 3. 2018 až do 24. 1. 2019 bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byly uzavřeny jednotlivé smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, na základě nichž se věřitel zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a také se zavázal umožnit žalovanému využívat i tzv. služeb třetích stran, které však nejsou službami elektronických komunikací, a žalovaný se zavázal za ně platit jejich cenu, přičemž žalobce jej v rámci jednotlivých vyúčtování vyzval k úhradě těchto cen. Z titulu dlužné části kupní ceny a dlužných cen za poskytnuté služby třetích stran vznikl žalovanému dluh v celkové výši 5 246,50 Kč. Předžalobní výzvou k úhradě dluhu ze dne 11. 7. 2019 a poštovním podacím archem ze dne 11. 7. 2019 bylo prokázáno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě tohoto dluhu, přičemž mu výzvu odeslal prostřednictvím pošty na adresu žalovaného, kterou žalovaný uvedl v předmětné smlouvě. 5. Podle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 6. Podle ust. § 2079 odst. 1 téhož zákona, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem bylo uzavřeno 9 smluv v souladu s ust. § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, tj. tzv. inominátních smluv, na základě nichž mimo jiné vznikla věřiteli smluvní povinnost zprostředkovat žalovanému využívání služeb třetích stran prostřednictvím sítě elektronických komunikací věřitele a žalovanému vznikla smluvní povinnost zaplatit věřiteli cenu za objednané a poskytnuté služby třetích stran prostřednictvím sítě elektronických komunikací věřitele. Mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným coby kupujícím byla dále dne 1. 12. 2017 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej a koupě elektronického zařízení specifikovaného ve smlouvě, přičemž žalovanému vznikla smluvní povinnost zaplatit věřiteli sjednanou kupní cenu. Žalovaný své smluvní povinnosti nesplnil a část cen za poskytnuté služby třetích stran i část kupní ceny z titulu kupní smlouvy žalobci dobrovolně neuhradil, a soud mu proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci celkovou dlužnou částku. 8. Výrok II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř., na základě nichž má ve věci plně úspěšný žalobce, který včas před podáním žaloby u soudu odeslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému v celkové výši 6 934 Kč. Tato částka se stává z žalobcem zaplaceného soudního poplatku za řízení ve výši 400 Kč a dále z nákladů na právní zastoupení žalobce jeho advokátem, který má nárok na odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby) po 1 500 Kč, tj. ve výši 4 500 Kč (dle ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a na tři paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč za jednu náhradu, tj. ve výši 900 Kč (dle ust. § 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky), přičemž náklady právního zastoupení jsou ještě zvýšeny o náhradu 21% sazby daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je advokát žalobce, tj. o částku 1 134 Kč.