10 C 52/2020-89 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] a doplněnou v průběhu řízení se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %, kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a úrok 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, na základě které poskytla jmenovaná společnost žalované částku [částka]. Žalovaná na uvedenou smlouvou zaplatila celkově částku [částka]. Pohledávka jmenované společnosti vůči žalované z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci. 2. Žalované byl v řízení ustanoven opatrovník z důvodu, že se žalované nepodařilo doručit soudní písemnost na známou adresu v cizině. Opatrovník žalovaného k žalobě uvedl, že namítá neplatnost ujednání o úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny pro zjevný rozpor s dobrými mravy, protože žalovaná uvedenou smlouvu uzavřela jako spotřebitel. 3. Soud u jednání dne [datum] ve věci provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti. Dne [datum] uzavřeli společnost [právnická osoba] a žalovaná smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalované částku [částka]. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaná zaplatí jmenované společnosti ještě úrok ve výši [částka], poplatek„ za zpracování, doručení a flexibilní splácení“ a poplatek„ za administrativní činnost a komfortní splácení“ ve výši [částka] v 59 týdenních splátkách po [částka] jednou splátkou ve výši [částka] (zjištěno z uvedené smlouvy). Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její pravidelný měsíční čistý příjem za poslední 3 měsíce činil [částka], že její měsíční výdaje činí [částka], a že jmenovaná společnost ověřovala tyto údaje z pracovní smlouvy ze dne [datum] a z tří výplatních pásek. V kartě není uvedeno, že by poskytovateli zápůjčky byly předloženy nějaké doklady týkající se výdajů žalované, a ani soudu žádné doklady o výdajích žalované v době uzavření smlouvy o zápůjčce předloženy nebyly. Z výpisů z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost [právnická osoba] existuje od [datum] a že od [datum] do předmětu jejího podnikání patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a že žalobce existuje od [datum]. Jmenovaná společnost postoupila pohledávku vůči žalované z uvedené smlouvy žalobci dne [datum] a oznámila to žalovanému (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně jejích příloh, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum]). 4. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení postoupený nárok zapůjčitele vůči vydlužiteli na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení sjednaných úroků a sjednaných poplatků na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené podle ustanovení § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ). Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 OZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená. 5. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 6. Byť v citovaných ustanoveních je až do [datum] neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr. 7. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že se společnost [právnická osoba] jako poskytovatel úvěru (předchůdce žalobce) řádně zabývala úvěruschopností žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, jelikož z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by vůbec zjišťovala běžné výdaje žalované a z žádného z předložených důkazů takové výdaje nevyplývají. Soud proto považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za sjednanou neplatně. 8. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 9. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobce žalované na základě neplatné smlouvy o zápůjčce, uzavřené jako spotřebitelský úvěr, ze [datum] poskytl tentýž den částku [částka], že sám žalobce uvedl, že žalovaná na předmětnou smlouvu zaplatila celkem částku [částka], a v řízení nebylo zjištěno, že by bylo na uvedenou smlouvu zaplaceno více, a žalobce prokázal, že mu nárok zapůjčitele z uvedené smlouvy byl postoupen, je žalovaná povinna zaplatit žalobci jako postupníkovi rozdíl mezi mu poskytnutou a jí vrácenou částkou, tj. zaplatit částku [částka], proto žalobě ohledně této částky vyhověl (výrok I.). 10. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by se výzva věřitele k úhradě uvedené částky dostala do dispoziční sféry žalované dříve, než doručením žaloby jejímu opatrovníkovi, což bylo [datum], je dle názoru soudu žalovaná v prodlení od následujícího dne a je tedy povinna žalobci zaplatit i úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně. 11. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.). 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že úspěch každého z účastníků ve věci byl přibližně stejný, soud žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III. t