11 C 150/2021-62 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se návrhem podaným u soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 405 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný byl dne [datum] příslušníky Policie České republiky dopraven služebním vozidlem policie do protialkoholní záchytné stanice [obec], [ulice a číslo], když mu byla zjištěna hladina alkoholu v organismu ve výši 2,94 promile. Převoz do záchytné stanice byl proveden dne služebním vozidlem tovární značky Hyundai ix 35, [registrační značka] na trase [obec] – [obec] a zpět, a bylo najeto celkem 60 km, přičemž náklady na převoz byly vyčísleny na částku 405 Kč. Žalovanému byla dne [datum] zaslána výzva k zaplacení dlužné částky. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. K prokázání žalobních tvrzení žalobce předložil Úřední záznam Policie České republiky, Obvodního oddělení Pohořelice ze dne 12. 12. 2019 [číslo jednací] o dopravě osoby do záchytné stanice, Potvrzení o přijetí na protialkoholní záchytnou stanici Psychiatrické nemocnice [obec] ze dne [datum], Protokol o vyčíslení nákladů za použití služebního dopravního prostředku ze dne [datum], Technický průkaz vozidla [registrační značka] a Předžalobní výzvu k zaplacení ze dne [datum] s kopií nevyzvednuté zásilky. Podle § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Po provedeném dokazování a za užití shora citovaného zákonného ustanovení je tedy žalovaný povinen nahradit žalobci náklady za dopravu do protialkoholní záchytné stanice. V návaznosti na provedené dokazování soud shledal žalobu jako zcela důvodnou, a proto žalobě v plném rozsahu ve výroku I. vyhověl. Povinnost žalovaného zaplatit žalobci kromě samotného dluhu i úrok z prodlení pak vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem; paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Žalobce v řízení nebyl zastoupen advokátem, soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízení souladu ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 600 Kč (tj. 2x 300 Kč za sepis žaloby a sepis předžalobních výzev), kterou je žalovaný povinni uhradit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný. Česká republika, coby žalobce, je dle ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích, vždy od placení soudních poplatků osvobozena, a proto v důsledku vyhovění žalobě tímto rozsudkem došlo ke vzniku poplatkové povinnosti žalovanému. S ohledem na předmět sporu činí poplatek dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků částku 1.000 Kč.