11 C 182/2021-41 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu celkem částku 21.161,89 Kč příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému v hotovosti částku 18.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu úvěru a uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 15.460 Kč spočívající v kapitalizovaném úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou částku 33.460 Kč se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2.390 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze částku 4.400 Kč. Závazek ze smlouvy byl splatný ke dni [datum]. V důsledku prodlení žalovaného se zaplacením vzniklo původnímu věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky vyčíslené na částku 5.357,64 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 45.275,03 Kč. Žalobce se touto žalobou domáhá úhrady toliko nesplacené jistiny ve výši 15.804,25 Kč, kapitalizovaného úroku 1.330,89 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 7.658,88 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1.452,51 Kč, inkasního poplatku 2.813,47 Kč a smluvní pokuty ve výši 5.357,64 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Z Žádosti o úvěr, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze Smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 18.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 1.733 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 8.820 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.667 Kč a poplatek za inkaso plateb ve výši 3.240 Kč. Celkovou částku 33.460 Kč měl žalovaný uhradit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2.390 Kč. Účastníci se dohodli, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky je žalovaný povinen zaplatit předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo]. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] s podacím archem bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit i úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě provedeného dokazování a po právním zhodnocení věci dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce byl uzavřen úvěrový vztah (§ 2395 o. z.), na základě kterého předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný mu měl úvěr vrátit společně se sjednanými úroky a náklady úvěru, což žalovaný učinil jen z části, a jelikož postoupení pohledávky na žalobce bylo rovněž prokázáno, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci zůstatek dluhu z úvěru a náklady úvěru se sjednaným úrokem. Z důvodu porušení smluvní povinnosti spočívající v nesplacení úvěru, je žalovaný povinen zaplatit žalobci též sjednanou smluvní pokutu (§ 2048 o. z.), a vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení se splácením peněžitého dluhu má žalobce dále právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, přičemž za třetí úkon žalobce požadoval toliko částku 150 Kč, tedy dohromady 750 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní upomínka), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 1.050 Kč ve výši 221 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 847 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 2.118 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).