11 C 82/2022-43 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 3.000 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o zápůjčce prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku, na základě které žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně se sjednaným poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky dne [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou zápůjčky. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Jelikož však žalobce nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce žalobce, požaduje po žalovaném toliko zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 3.000 Kč a zákonného úroku z prodlení ode dne [datum]. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému výzvu k plnění. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. K prokázání žalobních tvrzení žalobce předložil Prohlášení pro nového klienta, Potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], Fakturu [číslo] ze dne [datum], Standardní podmínky úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty v České republice, Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum], Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], Výzvu k úhradě dluhu ze dne [datum] s Poštovním podacím archem ze dne [datum]. Ze žalobních tvrzení a potvrzení ze dne [datum] soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Již ze samotných tvrzení žalobce vyplývá, že jakožto poskytovatel úvěru nedodržel povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti. Poskytnutím částky 3.000 Kč žalobcem vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) a žalovaný tak měl žalobci vydat předmět obohacení, tj. o co se na úkor žalobce obohatil. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3.000 Kč. Pokud se týká zákonného úroku z prodlení, pak povinnost jeho úhrady soud uložil žalovanému až ode dne následujícího po dni odeslání výzvy k zaplacení, neboť neplatnost smlouvy o zápůjčce dopadá rovněž na původně sjednané datum splatnosti zápůjčky. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého, účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu úspěšný, neboť částečné zamítnutí žaloby se vztahuje toliko k příslušenství pohledávky a žalobce tak má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 1.489 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.