16 C 148/2021-63 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] a doplněnou v průběhu řízení domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a úroku 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě níž jmenovaná společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, za úrok [částka] za dobu trvání smlouvy s úrokovou sazbou 23,72% ročně, za odměnu za administrativní činnost ve výši [částka] a za odměnu za hotovostní inkaso ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný na uvedenou smlouvu uhradil celkově pouze [částka]. V důsledku fúze sloučením se dne [datum] stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]), [IČO]. Pohledávka úvěrujícího z uvedené smlouvy vůči žalovanému byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od téhož dne. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Jelikož žalovaný nic dalšího na uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru neuhradil, domáhá se žalobce nároků z uvedené smlouvy vyplývajících touto žalobou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti. 3. Dle obchodního rejstříku společnost [právnická osoba], [IČO], existovala od [datum] a zanikla [datum] důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], [IČO], která od [datum] existuje pod názvem [právnická osoba], a žalobce existuje od [datum]. 4. Dle smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] (nikoli dne [datum], jak uvedl žalobce v žalobě) mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným, se jmenovaná společnost zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši [částka] na [anonymizováno] týdnů a žalovaný se zavázal uhradit půjčku spolu s úrokem ve výši [částka], s poplatkem za administrativní činnost ve výši [částka] a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný převzal peněžní prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný jmenované společnosti sdělil, že jeho čistá mzda činí [částka], nájem/inkaso [částka], výdaje domácnosti [částka] a ostatní náklady [částka], což soud zjistil z karty zákazníka ze dne [datum]. V této kartě je dále uvedeno, že k ověření finanční situace žadatele byly předloženy výpis z účtu, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Soudu nebyly předloženy žádné doklady, kterými by poskytovatel úvěru informace žalovaného o příjmech a výdajích žalovaného ověřoval. 5. Pohledávky poskytovatele úvěru z uvedené smlouvy byly postoupeny žalobci (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z oznámení o postoupení pohledávky datovaného dnem [datum]). 6. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení postoupený nárok zapůjčitele vůči vydlužiteli na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení sjednaných úroků a sjednaných poplatků na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené podle ustanovení § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“). Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 OZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená. 7. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ, který byl účinný až do 31. 12. 2016 (tj. do účinnosti zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, v němž tomuto ustanovení odpovídají a dále jej rozvíjejí ustanovení § 86 a §87) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Soud tedy posoudil v řízení učiněná zjištění s ohledem na citované ustanovení §9 ZSÚ a dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že poskytovatel zápůjčky posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného řádně splácet spotřebitelský úvěr, jelikož nedoložil soudu žádnou z listin, které mu byly předloženy při uzavírání smlouvy a ani nenavrhl žádný důkaz na prokázání skutečnosti, že listiny předložené zapůjčiteli obsahovaly údaje vedoucí k závěru, že žalovaný bule schopen úvěr řádně splácet. 9. Byť je soudu znám názor Krajského soudu v Českých Budějovicích vyjádřený dne [datum] v jeho rozsudku č. j. [číslo jednací] o tom, že k závěru soudu o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru přezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, postačuje, že vycházel z listin, které měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy a které jsou uvedeny v zákaznické kartě, a že pravdivost údajů potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě, tak zdejší soud se tímto závěrem neztotožňuje. V každém řízení je totiž soud povinen hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Pokud soudu nejsou předloženy žádné z listin, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a ani nejsou navrženy žádné důkazy na prokázání pravdivosti údajů o příjmech a výdajích žalovaného uvedených v zákaznické kartě, a soudu je z vlastní soudní praxe známo, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů poskytují úvěr i přes to, že jim jsou předloženy například 3 a více výpisů z bankovního účtu žadatele o úvěr, z nichž je zjevné, že žadatel o úvěr, má dlouhodobě na účtu každý měsíc záporný zůstatek, tudíž je evidentní, že volné zdroje nemá. Soud proto bez předložení dalších důkazů nemůže dospět k závěru, že je nepochybné, že úvěruschopnost spotřebitele byla poskytovatelem zápůjčky řádně posouzena s odbornou pečlivostí, pokud pravdivost uvedených údajů není před soudem prokázána spolehlivými důkazy, za který soud zákaznickou kartu samotnou o sobě nepovažuje. To by dle názoru soudu bylo i v rozporu s účelem a smyslem citovaného ustanovení ZSÚ a následných ustanovení § 86 a § 87 nového zákona o spotřebitelském úvěru, které zákonodárce přijal právě na ochranu spotřebitelů, jako slabší strany, tak jak byl vyložen i v judikatuře Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. 10. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobce tak má jako postupník s ohledem na učiněná zjištění, výše uvedené závěry soudu a citovaná ustanovení § 2991 a §