16 C 196/2022-67 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] a doplněnou v průběhu řízení domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úroku 25,26 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž jmenovaná společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný na uvedenou smlouvu uhradil celkově [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se se žádný z účastníků nedostavil, a oba svou nepřítomnost omluvili. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru, výzvou, podacím lístkem, výplatní páskou žalovaného, pracovní smlouvou žalovaného, mzdovým výměrem žalovaného, popisem pracovního místa žalovaného, čestným prohlášením žalovaného, rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohou, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], kartou zákazníka, výpisy z obchodního rejstříku týkajícím se žalobce a společnosti [právnická osoba], dopisem ze dne [datum]. 3. Ještě před konáním jednání dne [datum] byl zdejšímu soudu doručen společný návrh účastníků na schválení jejich smíru ve věci, který uzavřeli dne [datum], ve znění, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že soud může podle § 99 odst. 2 o.s.ř. smír účastníků schválit pouze tehdy, pokud není v rozporu s právními předpisy, soud se zabýval po provedeném dokazování také tím, zda navržený smír není v rozporu s právními předpisy. 4. Dle obchodního rejstříku společnost [právnická osoba], [IČO], existuje pod názvem [právnická osoba] od [datum] a žalobce existuje od [datum]. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, se jmenovaná společnost zavázala poskytnout v hotovosti žalovanému úvěr ve výši [částka] na [anonymizováno] týdnů a žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši [částka], s administrativním poplatkem ve výši [částka] a s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný tehdy jmenované společnosti sdělil, že jeho čistý měsíční příjem hlavní činí [částka], že jiné příjmy nemá, že jeho měsíční výdaje činí [částka] na bydlení a [částka] na osobní výdaje, což soud zjistil z karty zákazníka ze dne [datum]. V této kartě je dále uvedeno, že k ověření finanční situace žadatele byly předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva. O dokladech prokazujících výdaje žalovaného v kartě zákazníka nic uvedeno není. Soudu nebyly předloženy žádné doklady, kterými by poskytovatel úvěru informace žalovaného o příjmech a výdajích žalovaného ověřoval. Žalobce ani v řízení netvrdil, že by výdaje žalovaného nějak ověřoval. Pohledávka poskytovatele úvěru z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z oznámení o postoupení pohledávky datovaného dnem [datum]). 5. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení postoupený nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení sjednaných úroků a sjednaných poplatků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“). Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 7. Byť v citovaných ustanoveních je až do [datum] neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr, neboť následkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy. 8. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se poskytovatel úvěru (předchůdce žalobce) řádně zabýval úvěruschopností žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, jelikož z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by výdaje žalovaného zjišťoval jinak, než pouze na základě jeho sdělení, což nelze považovat za spolehlivé a dostatečné prověření jeho úvěruschopnosti. Soud proto považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za sjednanou neplatně. 9. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobce žalovanému na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] poskytl tentýž den částku [částka], že sám žalobce uvedl, že žalovaný na předmětnou smlouvu zaplatil celkem částku [částka], což znamená, že žalovaný vrátil celou poskytnutou částku a nadto ještě [částka], čímž by mohl být pokryt i případný úrok z prodlení, žalovaný již žádnou další platební povinnost z titulu uvedené smlouvy nemá. Soud tedy nemohl schválit smír účastníků, neboť tento smír s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy považuje za v rozporu s právními předpisy. Soud proto předložený smír účastníků neschválil (výrok I.) a žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok II.). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení účastník, který byl ve věci plně úspěšný, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšným byl v tomto řízení žalovaný a měl by proto dle citovaného ustanovení o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že mu žádné náklady v řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků ná