16 C 273/2021-45 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 6.670 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.670 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, což odůvodnil tím, že žalovaný, coby vlastník osobního automobilu [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [VIN kód] se zdvihovým objemem válců nad 1850 cm3 do 2500 cm3 (dále pouze„ vozidlo“) neměl ode dne 28. 8. 2020 do 3. 12. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Vozidlo tak bylo nepojištěno 98 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Podle § 4 citovaného zákona má žalobce právo na příspěvek ve výši 65 Kč za každý den, po který nebylo vozidlo pojištěno, celkem tedy na částku 6.370 Kč. Podle téhož ustanovení má žalobce nárok na zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala 6. 4. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na to, že žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, a žalobce s uvedeným souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), a ve věci rozhodl bez jednání na základě obsahu spisu a navržených a předložených důkazů, kterými byly – sdělení Městského úřadu Břeclav ze dne 21. 2. 2022, výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 21. 1. 2021, doklad České pošty o dodání zásilky 22.1.2021 o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 29. 4. 2021, II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 27. 5. 2021, předžalobní výzva ze dne 22. 7. 2021 a doklad o dodání zásilky dne 27. 7. 2021. Z těchto důkazů soud zjistil skutkový stav tak, jak jej žalobce popsal v žalobě, a zároveň, že zdvihový objem uvedeného automobilu činí [číslo] cm3, že žalovaný byl v uvedeném období evidován jako vlastník a provozovatel uvedeného vozidla a že vozidlo bylo evidované jako provozované. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném v předmětném období, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 4 odst. 1 vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů [anonymizována tři slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. Podle § 2 odst. 1 písm. h) citované vyhlášky denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně činí 65 Kč. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalovaný byl v rozhodné době od 28. 8. 2020 do 3. 12. 2020, tedy po dobu 98 dnů, evidován jako vlastník a provozovatel předmětného osobního automobilu s objemem válců motoru [číslo] cm3, toto vozidlo bylo evidované jako provozované, a nebylo prokázáno, že by k tomuto vozidlu bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci příspěvek ve výši 6.370 Kč a náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč, celkem tedy částku 7.670 Kč. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by tuto částku žalobci zaplatil, soud žalobě jako důvodné vyhověl v celém rozsahu, včetně požadovaného úroku z prodlení, na který má žalobce právo podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 600 Kč představující jím zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu účastníka nezastoupeného advokátem za dva úkony po 100 Kč (převzetí zastoupení a podání žaloby, včetně jejího doplnění) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobce vůči žalovanému u soudu. Neplatí totiž absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je důvodné přihlédnout k tomu, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zákonem, kterému je zákonem zajištěno financování činností, k nimž je povinen, a pro nějž jsou příspěvky dle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jedním z těchto zdrojů. Zároveň má žalobce dle uvedeného zákona i nárok na náhradu nákladů na vymáhání takového příspěvku v paušální výši 300 Kč Soudní vymáhání takového příspěvku je pak činností žalobce, kterou musí být žalobce schopen právě z těchto zdrojů zajistit, aniž by v soudních sporech, v nichž zaplacení příspěvku vymáhá, využíval odborné pomoci advokátů. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto žalobci jejich náhradu nepřiznal. Soud si dovoluje poukázat na to, že podobný právní názor vyjádřil i Krajský soud v Brně v usnesení č. j. 14 Co 13/2022-53 ze dne 19. 1. 2022 a v usnesení č. j. 14 Co 16/2021-50 ze dne 12. 2. 2021.