4 C 1/2022-30 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 22. 9. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 17.757,42 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.973,60 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 347,37 Kč za období od 1. 7. 2021 do 22. 9. 2021, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 16.051,26 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17.757,42 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení. Částka 17.757,42 Kč sestává z jistiny ve výši 16.051,26 Kč, poplatků za pojištění ve výši 49,82 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 1.356,34 Kč. Svůj nárok žalobce odůvodnil tím, že dne 12. 8. 2020 uzavřel s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na základě které žalované poskytl revolvingový úvěr do výše 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná načerpala celkem částku 16.990 Kč a zaplatila částku 3.300 Kč, která byla započtena na úroky, poplatky a jistinu. S ohledem na to, že žalovaná neuhradila dlužnou částku řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 16. 6. 2021 Náklady na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.356,34 Kč žalobce odůvodnil ujednáním ve smlouvě a úvěrových podmínkách. Žalovaná svůj dluh žalobci dobrovolně nezaplatila, ačkoliv k tomu byla vyzvána i předžalobní výzvou k plnění. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Z úvěrové smlouvy [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 12. 8. 2020 a jejím předmětem bylo poskytnutí bezúčelného revolvingového úvěru, kdy úvěrový rámec byl sjednán do výše 20.000 Kč. Úroková sazba byla smluvena ve výši 26,28 % ročně. Ze smlouvy má soud současně za prokázané, že výše měsíční splátky činila 4 % z dlužné částky. Pro případ nesplácení byl ve smlouvě ujednán poplatek za vymáhání a smluvní pokuta. Výzvou ke splacení celého dluhu má soud za prokázané, že žalobce zesplatnil úvěr ke dni 16. 6. 2021. Z výpisu z čerpání má soud za prokázanou výši zaplacené částky a výši dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 8. 2020 ve spojení s příslušným poštovním podacím archem má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1968 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobcem, coby úvěrujícím, a žalovanou, coby úvěrovanou, byla dne 12. 8. 2020 uzavřena platná smlouva o revolvingovém úvěru v souladu s ust. § 2395 o. z., na základě níž žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20.000 Kč. Měsíční splátka měla být ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela a vznikla jí tedy povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale i pojištění, smluvní pokuty, poplatky, náklady na vymáhání, úroky smluvní a úroky zákonné, tak jak je popsáno shora. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku a žalovaná jej nikterak nerozporovala, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí bylo zcela vyhověno. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení celkem částku 2.252 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 900 Kč (3 x odměna po 300 Kč dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky); a z těchto všech částek 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 252 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč.