4 C 33/2022-33 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou zdejšímu soudu dne 27. 10. 2021, domáhal, aby soud uložil povinnost žalované zaplatit žalobci částku 1.481,67 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 167,57 Kč, a dále požadoval náhradu nákladů řízení. V žalobě žalobce uvedl, že žalovaná se považuje v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. za poplatníka televizního poplatku, neboť je fyzickou osobou, která sice není v evidenci poplatníků, ale je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, a to pokud nesdělí žalobci čestným prohlášením jinak. Žalovaná na písemnou výzvu žalobce nereagovala, vznikla jí tedy povinnost hradit televizní poplatek a žalobci dluží za období od února 2020 do prosince 2020 celkovou částku 1.481,67 Kč (135 Kč za každý měsíc). Žalobce písemně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však doposud ničeho neuhradila. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstal nečinná. Soud pokračoval v řízení v souladu s § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), postupoval dle § 115a o. s. ř. a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná se stala poplatníkem na základě přihlášky televizního přijímače do evidence. Dopisem ze dne 8. 3. 2021 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu na televizních poplatcích. Přílohou dopisu byl také přehled nezaplacených předpisů, dle kterého žalobce za žalovanou eviduje jistinu pohledávky. Žalovaná žádné důkazy k prokázání svých tvrzení neuvedla, ačkoli byla vyzvána, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 3 odst. 4, § 5, § 7 odst. 2, odst. 3, § 8 odst. 6 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tedy jako nárok na zaplacení televizního poplatku. V důsledku prodlení žalované s úhradou televizních poplatků má žalobce rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila, soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 600 Kč představující jím zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrady účastníka nezastoupeného advokátem v částce 100 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní upomínka, podání ve věci samé) dle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1, 3 vyhlášky 254/2018 Sb. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobce vůči žalované u soudu v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 (dostupný na [webová adresa]). Dle citovaného ustanovení je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním práva vynaloženy účelně.