5 C 100/2022-60 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem doručeným soudu dne 14. 2. 2022 se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 13.338,09 Kč s úrokem z prodlení z částky 13.338,09 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 757,8 Kč od 18. 1. 2021 do 17. 1. 2022, kapitalizovaným úrokem ve výši 687,2 Kč od 18. 1. 2021 do 17. 1. 2022 a úrokem ve výši 8,25 % ročně z pohledávky 13.338,09 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení. Uvedl, že dne 18. 1. 2021 uzavřel se žalovaným Smlouvu o kontokorentním úvěru [číslo] s povoleným čerpáním v částce 10.000 Kč, (dále jen„ smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr až do uvedené výše 10.000 Kč za úrok 18,90 % ročně, (tento však žalobce žalobou uplatnil pouze ve výši 8,25 % ročně), a žalovaný se uvedený úvěr zavázal řádně splatit včetně smluvních úroků a poplatků, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne žalovaný úvěr čerpat. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobce. Pro případ porušení podmínek smlouvy se žalovaný zavázal vedle úroku z úvěru zaplatit rovněž úrok z prodlení z nesplacené částky v zákonné výši, a případné poplatky, náklady a smluvní pokuty dle platného ceníku. Žalovaný nedodržel své smluvní závazky, kdy i přes opakované výzvy žalobce nedošlo ze strany žalovaného k vyrovnání nepovoleného přečerpání na jeho účtu, řádně a včas nesplatil dlužnou jistinu úvěru. Ke dni 1. 6. 2021 došlo k zesplatnění úvěru, a výzvou ze dne 3. 6. 2021 vyzval žalovaného k neprodlenému vyrovnání dlužné částky na nepovoleném přečerpání v celkové výši 13.558,68 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy zaslané žalovanému dne 18. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. 3. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu sodu zjistil, že žalovaný dne 18. 1. 2021 žalobce požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši úvěru 5.000 Kč. 5. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 18. 1. 2021, signované žalobcem a žalovaným, soud zjistil, že tuto uvedení uzavřeli za účelem poskytnutí úvěru v celkové výši 10.000 Kč za úrok 18,90 % ročně, splatný do jednoho roku ode dne jeho čerpání. 6. Z výpisů z účtu za období od měsíce ledna do měsíce dubna roku 2021 soud zjistil, že žalovaný přečerpal kontokorent v celkové výši 13.338,09 Kč, a z výpisu z účtu za období od května do června roku 2021 pak zjistil, že žalobce dluh v uvedené výši převedl na evidenční účet. 7. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobce soud zjistil, že případě prodlení se zaplacením dlužné částky byla sjednána možnost účtovat si úrok z prodlení ve výši dle ceníku žalobce nebo v zákonné výši, a dále smluvní pokutu za prodlení a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením. 8. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce je osoba existující od [anonymizováno] a předmětem jeho činnosti je mimo jiné poskytování úvěrů. 9. Z přehledu čerpání úvěru soud zjistil, že žalovaný celkem vyčerpal částku 13.338,09 Kč. 10. Z výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne 12. 4. 2021 soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k zaplacení částky vzniklé přečerpáním limitu kontokorentu a upozornil jej, že v případě jejího nezaplacení do 31. 5. 2021 dojde k výpovědi smlouvy a zesplatnění celého úvěru. 11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 6. 2021 ve spojení s dodejkou z data uložení 7. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k zaplacení celkové dlužné částky 13.558,68 Kč, z čehož částka 13.338,09 Kč měla představovat nepovolené přečerpání a částka 220,59 Kč pak řádné úroky a úrok z prodlení. 12. Z výzvy ze dne 18. 1. 2022 ve spojení s podacím archem z téhož dne, soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce. 13. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádní skutečnosti významné pro rozhodnutí věci. 14. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je pohledávka žalobce vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále„ o. z.“), kterou soud s ohledem k uvedenému kvalifikoval jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. 15. Dle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Dále dle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. 18. Na základě výše uvedených skutkových zjištění v návaznosti na citovaná ustanovení právních předpisů vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl na základě smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 18. 1. 2021 možnost čerpání finančních prostředků až do výše 10.000 Kč za úrok 18,9 % ročně, (žalobou uplatněný ve výši pouze 8,25 % ročně). Žalovaný porušil své smluvní povinnosti a kontokorent přečerpal, kdy čerpal celkovou částku ve výši 13.338,09 Kč, na základě čehož žalobce úvěr ke dni 1. 6. 2021 zesplatnil. Žalovaný v řízení ničeho netvrdil, ani neoznačil a nedoložil důkazy, kterými by uplatněný nárok jakkoli vyvrátil či prokázal jeho opak. Soud tak vzal za prokázané, že uplatněný nárok na zaplacení jistiny ve výši 13.338,09 Kč je důvodný, stejně jako je důvodný požadovaný kapitalizovaný smluvní úrok v částce 687,2 Kč za období od 18. 1. 2021 do 17. 1. 2022 a následný smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 13.338,09 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení. Dále jelikož se žalovaný dostal s celkovou uvedenou částkou jistiny do prodlení, které nastalo den následující po dni zesplatnění (1. 6. 2021), je povinen žalobci tuto zaplatit včetně kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 693,39 Kč za období od 2. 6. 2021 do 17. 1. 2022, a následného úroku z prodlení z částky 13.338,09 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení ve výši sazby 8,25 % ročně, neboť tento je v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soudu je současně z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2021 činila repo sazba České národní banky výši 0,25 %. Soud tak žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. 19. Soud pak žalobu zamítl v části požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 18. 1. 2021 do 1. 6. 2021, protože teprve dne 1. 6. 2021 došlo k zesplatnění celkové částky, a tedy teprve ode dne následujícího, tj. ode dne 2. 6. 2021, má žalobce z této nárok na úrok z prodlení. Jelikož oprávněná výše kapitalizovaného úroku z prodlení za přiznané období od 2. 6. 2021 do 17. 1. 2022 činila částku 693,39 Kč, soud žalobu na kapitalizovaném úroku z prodlení zamítl co do přesahující uplatněné výše 64,41 Kč. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Soud proto přiznal žalobci, jenž byl v řízení pouze nepatrně neúspěšný, plný nárok na náhradu nákladů řízení, kdy tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13.338,09 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 2.252 Kč, a to v třídenní zákonné lhůtě k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 a 160 odst. 1 o. s. ř.).