5 C 105/2022-37 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 30. 12. 2021, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky celkem 3.050 Kč (2 x 1.525 Kč) s příslušenstvím z titulu uzavřené přepravní smlouvy mezi žalobcem jakožto dopravcem a žalovaným jakožto cestujícím. Žalobce uvedl, že žalovaný dne [datum] a [datum] použil ke své přepravě ve městě [obec] vozidlo veřejné linkové dopravy, (dne [datum] tramvajovou linku [anonymizováno], dne [datum] tramvajovou linku [anonymizováno]), přičemž při kontrole žalobcem pověřenou osobou se v úseku zastávek [ulice] a [ulice] neprokázal platným jízdním dokladem. O těchto skutečnostech byly vyhotoveny zápisy o provedené přepravní kontrole. Žalovanému tak vždy vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč, násobené dvěma z důvodu uplatnění výše uvedených dvou nároků současně. Žalovaný tyto částky dobrovolně neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Z listin předložených žalobcem vzal soud za prokázané, že žalovaný ve shora uvedené dny cestoval veřejným dopravním prostředkem žalobce, tramvajovou linkou [anonymizováno] a [anonymizováno], přičemž při provedených kontrolách nebyl tento schopen prokázat se platným jízdním dokladem. O těchto skutečnostech byly sepsány zápisy o provedených přepravních kontrolách [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]. Nárok žalobce přitom vyplývá ze zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, konkrétně pak z ustanovení § 37 odst. 5 písm. b), které žalobci přiznává právo uložit cestujícímu bez platného jízdního dokladu zaplacení jízdného včetně přirážky. Dle citovaného zákonného ustanovení a prováděcí vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, tarifu žalobce, jakož i dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), je žalovaný, jakožto cestující, povinen k úhradě částky, kterou vůči němu žalobce, jakožto dopravce, nárokuje z titulu porušení smluvních povinností vyplývajících z přepravní smlouvy, a to v částce odpovídající základnímu jízdnému a přirážce k jízdnému, které dle tarifu žalobce představují částku celkem 1.525 Kč (z toho 25 Kč činí základní jízdné a 1500 Kč přirážka), v daném případě násobeno dvěma. Protože soud neshledal žádný důvod, který by žalovanému zakládal právo požadovanou částku nezaplatit a žalovaný takovýto důvod v řízení ani nevznesl, vyhověl žalobě jako důvodné v celém rozsahu. Současně soud přiznal žalobci také požadovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jdoucí vždy od prvního dne prodlení do zaplacení. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení následujícím po provedené kontrole, tj. [datum], respektive k prvnímu dni prvního pololetí roku 2021, činila repo sazba České národní banky 0,25 %, a proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 1.525 Kč od 25. 6. 2021 do zaplacení. Dále je soudu z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení následujícím po provedené kontrole, tj. [datum], respektive k prvnímu dni druhého pololetí roku 2021, činila repo sazba České národní banky 0,5 %, a proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 1.525 Kč od 7. 8. 2021 do zaplacení. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalobce, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Dle tohoto citovaného ustanovení je však možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním (bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě šlo o soudní spor, který se vedl ohledně vymáhání pohledávky na zaplacení jednorázového jízdného a přirážky k jízdnému za cestujícího, který se při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. Žalobce je společností zajišťující přepravu cestujících veřejnou linkovou dopravou, spor tvořil jeho relativně běžnou agendu, k jejímuž vyřizování měl být dostatečně materiálně i personálně vybaven, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy. V řízení se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí, neboť v těchto věcech je rozhodováno většinou platebním rozkazem, případně bez jednání podle § 115a o. s. ř., nebo sice po jednání, u něhož však účast žalobce nebývá nutná, neboť jsou zpravidla dány podmínky pro to, aby soud rozhodl v jeho prospěch na základě předložených listinných důkazů. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto na jejich náhradu žalobce nemá právo. Žalobci tak bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek z žaloby, neboť ten je naopak třeba považovat za účelně vynaložený náklad soudního řízení, obdobně pak lze za účelně vynaložené náklady považovat dva úkony žalobce v souladu s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a návrh ve věci samé) po 100 Kč § 2 odst. 1 téže vyhlášky ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. Uvedená náhrada ve výši celkem 600 Kč je tak splatná na účet právního zástupce žalobce (§149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k zaplacení stanovil soud v souladu s ustanovení § 160 o. s. ř., a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. S ohledem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., obsahuje písemné vyhotovení rozsudku zkrácené odůvodnění.