5 C 22/2022-39 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 1. 10. 2021, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 1.021 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný jakožto cestující dne [datum] využil bez platné jízdenky přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen „ [právnická osoba]“), a to jízdy ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] zast. a [obec], na základě čehož se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného dle tarifu [právnická osoba] v částce 21 Kč. Na základě uvedeného porušení vyměřila [právnická osoba] dle jejího tarifu žalovanému přirážku ve výši 1.000 Kč [právnická osoba] postoupila smlouvou ze dne 15. 12. 2015 svou pohledávku včetně jejího příslušenství [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která následně předmětnou pohledávku včetně jejího příslušenství postoupila smlouvou ze dne 27. 2. 2020 na žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Oznámení o postoupení pohledávky s příslušenstvím bylo žalovanému zasláno společně s předžalobní výzvou ze dne 20. 3. 2020. Žalovaný však do dnešního dne ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Po celou dobu řízení zůstal nečinný. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z doložených listin vzal soud za prokázané, že žalovaný ve shora uvedeném dni cestoval dopravním prostředkem žalobce, vlakem na trase [obec] zast. - [obec], přičemž při kontrole nebyl schopen prokázat se jízdním dokladem, ani ochoten zaplatit za jízdné. O této skutečnosti bylo vydáno potvrzení o nedodržení SPPO a oznámení o závadách ze dne [datum]. Z potvrzení o nedodržení SPPO dále vyplynulo, že jízdné činilo výši 21 Kč a přirážka 1.000 Kč. Soud rovněž zjistil, že pohledávka [právnická osoba] byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 až na žalobce. Předžalobní výzvou a knihou odeslané pošty vzal soud za prokázané, že dne 20. 3. 2020 žalobce žalovanému odeslal předžalobní výzvu, ve které jej současně uvědomil o postoupení pohledávky. Žalovaný porušil své povinnosti podle ustanovení § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) upravujících přepravu osob a věcí, dále dle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a též podle § 7 odst. 5 a § 49 odst. 3 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Dle citovaných ustanovení a tarifu [právnická osoba] je žalovaný povinen k úhradě částky, kterou vůči němu žalobce nárokuje z titulu neuhrazeného základního jednorázového jízdného, a dle § 37 odst. 6 zákona o drahách a tarifu [právnická osoba] též k úhradě přirážky k jízdnému. Protože zde soud neshledal žádný důvod, který by žalovanému zakládal právo požadovanou částku nezaplatit, žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověl. Současně soud přiznal žalobci také požadovaný zákonný úrok z prodlení jdoucí od prvního dne prodlení do zaplacení. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení 30. 3. 2019 činila repo sazba České národní banky výši 1,75 %, a proto má žalobce nárok rovněž na úrok z prodlení ve výši 9,75 % z uplatněné částky 1.021 Kč ode dne 30. 3. 2019 do zaplacení. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Lhůtu k zaplacení soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva stanovil soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“), dle níž činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1) bod 1. a. t. sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci dle § 11 odst. 1, písm. a) a písm. d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, doklad o odeslání předžalobní výzvy a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., částku celkem 900 Kč. K tomu náleží advokátovi žalobce daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Náklady za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 1.089 Kč. Tato částka spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč dle položky 2 bodu 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, činí celkem částku 1.489 Kč. Proto soud na náhradě nákladů přiznal žalobci částku celkem 1.489 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1., § 160 odst. 1 o.s.ř.). Při odůvodnění rozsudku soud postupoval dle § 157 odst. 4 o.s.ř.