5 C 261/2022-30 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem, doručeným soudu dne [datum], se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 405 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne [datum] provedl převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice v [obec], a to na základě zadržení žalovaného a příkazu policie k převozu žalovaného. Ve zmíněné záchytné stanici byl žalovaný podroben dechové zkoušce, kde mu byla naměřena hodnota 2,91 ‰. Dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v aktuálním znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. V daném případě byla u žalovaného zjištěna přítomnost alkoholu, žalobce odkazuje na záznam protialkoholní záchytné stanice. Náklady na převoz žalovaného spočívaly v náhradě za použití služebního dopravního prostředku, jímž bylo pro účely uvedeného převozu najeto 65 km. Výše těchto nákladů byla žalobcem vyčíslena na 405 Kč v souladu s § 1 a § 4 vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Žalovaný byl výzvou ze dne [datum] vyzván k zaplacení dlužné částky, a to nejpozději do [datum], dlužnou částku neuhradil. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Neuvedl žádná skutková tvrzení, neoznačil, ani nedoložil žádné důkazy. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobní tvrzení prokázal žalobce záznamem o Dopravě osoby k lékařskému vyšetření a do záchytné stanice ze dne [datum], ze kterého soud zjistil, že žalovaný byl převezen z místa [obec] do místa [obec] – Protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice [obec], [ulice a číslo], [obec], a že za tímto účelem bylo najeto 65 kilometrů. Ze záznamu protialkoholní záchytné stanice ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že při dechové zkoušce byla žalovanému naměřena hodnota 2,91‰ alkoholu. Z vyčíslení náhrad za použití služebního vozidla při eskortě osob do protialkoholní záchytné stanice ze dne [datum] soud zjistil, že náklady na tuto službu činily celkem 405 Kč v souladu s § 1 a § 4 výše uvedené vyhlášky 589/2020 Sb. Z výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne [datum] a doručenky č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalobce žalovaného řádně vyzval k úhradě dlužné částky 405 Kč a tuto výzvu mu odeslal. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, má žalobce z důvodu prokázání přítomnosti alkoholu v těle žalovaného nárok na náhradu nákladů na dopravu žalovaného do záchytné stanice, neboť tyto vznikly právě žalobci. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci dlužnou částku včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle jehož § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni [datum] činila repo sazba ČNB 0,5 %, žalobce má proto právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 %. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní výzva k plnění a podání žaloby) dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, tedy celkem částka ve výši 200 Kč. Soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 400 Kč, jenž náleží České republice – Okresnímu soudu v Břeclavi, a to v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dle položky 2 bod 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, obsaženého v příloze citovaného zákona. S ohledem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje písemné vyhotovení rozsudku zkrácené odůvodnění.