5 C 267/2021-37 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 24 Kč s příslušenstvím a částky 1.500 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný dne 9. 6. 2021 použil ke své přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy provozované žalobcem, a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem. O této skutečnosti byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalovanému proto vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému jakožto smluvní pokutu ve výši 1.500 Kč, přičemž tyto částky na dobrovolně neuhradil ani na výzvu kontrolora, ani na předžalobní výzvu žalobce, žalovanému odeslanou dne 17. 8. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalovaný ve shora uvedený den cestoval hromadným dopravním prostředkem žalobce, [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova], přičemž při kontrole nebyl schopen prokázat se platným jízdním dokladem. O této skutečnosti byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalobce přitom žalovaného prokazatelně vyzval k úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a to dle předžalobní výzvy ze dne 17. 8. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne. Žalovaný porušil své povinnosti podle ustanovení § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), upravujících přepravu osob a věcí, dále dle § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, a též podle § 7 odst. 5 a § 49 odst. 3 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Dle citovaných ustanovení a tarifu žalobce je žalovaný povinen k úhradě částky, kterou vůči němu žalobce nárokuje z titulu neuhrazeného základního jednorázového jízdného a přirážky k jízdnému. Protože zde soud neshledal žádný důvod, který by žalovanému zakládal právo požadovanou částku nezaplatit, žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověl. Současně soud přiznal žalobci také požadovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jdoucí od prvního dne prodlení do zaplacení. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení 10. 6. 2021 činila repo sazba České národní banky 0,25 %, a proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % z uplatněné částky 1.524 Kč ode dne 10. 6. 2021 do zaplacení. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř. tak, že žalovaný je povinen žalobci nahradit náklady právního zastoupení, a to odměnu za tři úkony právní pomoci po 200 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, výzva a žaloba), tedy 600 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále „a.t.“), a to včetně náhrady za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tedy 300 Kč, a dále 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, a náklady za uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem tedy částku 1.489 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Při odůvodňování tohoto rozsudku soud postupoval podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.