6 C 134/2021-101 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 24. 4. 2020, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 199.908,89 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.616,60 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 199.908,89 Kč od 29. 3. 2020 do zaplacení. Návrh odůvodnil tím, že mezi původním žalobcem společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 13. 8. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 300.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v rámci měsíčních splátek ve výši 3.824 Kč počínaje dnem 13. 9. 2018. Dále byl žalovaný povinen platit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 995 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru došlo k jeho zesplatnění ke dni 27. 8. 2019. Ke dni zesplatnění činila výše dlužné částky 241.017,94 Kč zahrnující jistinu ve výši 225.716,96 Kč, úroky ve výši 11.373,13 Kč, zákonný úrok ve výši 289,85 Kč a poplatky ve výši 3.638 Kč. Žalovaný po zesplatnění zaplatil částku 48.006 Kč. Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 1. 6. 2022, č. j. 6 C 134/2021-72, vstoupil do řízení nový žalobce – [právnická osoba], [IČO], coby nabyvatel práva. Podáními ze dne 31. 5. 2022, 24. 8. 2022, 11. 10. 2022, 9. 11. 2022 a 1. 12. 2022 vzal žalobce žalobu zčásti zpět co do částky 83.873,40 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 83.873,40 Kč od 19. 11. 2022 do zaplacení, a to v návaznosti na platby žalovaného po podání žaloby. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Smlouvou o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi původním žalobcem [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne 13. 8. 2018. Předmětem smlouvy byl závazek původního žalobce poskytnutou žalovanému peněžní prostředky s úvěrovým rámcem ve výši 300.000 Kč a závazek žalovaného poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 3.824 Kč a dále platit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 995 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 13,60 % ročně. Z výpisu z úvěrového účtu má soud za prokázanou výši dlužné částky. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný vyplývá, že původní žalobce zesplatnil úvěr ke dni 27. 8. 2019. Výzvou k úhradě dluhu ze dne 6. 4. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby vzýván k zaplacení dlužné částky. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 věta prvá téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř., může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 2395 o. z., tedy jako nárok na vrácení poskytnutého úvěru, kdy žalovanému byl poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem do výše 300.000 Kč, k čemuž se zavázal navíc zaplatit úroky ve výši 13,60 % ročně a poplatky. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, a proto byl úvěr zesplatněn ke dni 27. 8. 2019. S ohledem na uvedené shledal soud žalobu zcela důvodnou a ve výroku II. jí vyhověl, a to s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobce. Současně byly žalobci přiznány i zákonné úroky z prodlení, a to na základě ust. § 1970 o. z. Ve výroku I. soud žalobu k návrhu žalobce zčásti zastavil, neboť žalovaný po podání návrhu zaplatil částku 83.873,40 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 70.735,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7.997 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 199.908,89 Kč sestávající z částky 9.100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4.550 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 4 x 9.100 Kč za návrh ve věci samé a částečná zpětvzetí žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 51.850 Kč ve výši 10.888,50 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že právnímu zástupci žalobce nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za podání žalobce ze dne 31. 5. 2022, 22. 8. 2022 a 30. 9. 2022 obsahující doplňující skutková tvrzení a důkazní návrhy, neboť tyto soud neshledal účelně vynaloženými, když měly být součástí žaloby a částečných zpětvzetí.