6 C 207/2021-43 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 27. 5. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 27.320 Kč sestávající se z částky 20.000 Kč představující nesplacenou jistinu a z částky 7.340 Kč představující smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 20.000 Kč od 8. 11. 2019 do 8. 11. 2020. Dále žalobce požadoval kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2.005,48 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20.000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, kapitalizované úroky ve výši 4.600 Kč a poplatky za upomínky ve výši 150 Kč (3 x 50 Kč). Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným prostřednictvím internetových stránek dne 8. 10. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal jej v celkové částce 24.600 Kč vrátit do 7. 11. 2019. Žalovaný však svoji smluvní povinnost řádně splácet nesplnil a vznikla mu tak povinnost zaplatit úroky, smluvní pokutu z prodlení a náhradu výdajů spojených s upomínáním žalovaného. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 20. 1. 2022 bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání mu bylo doručeno dne 6. 12. 2021. K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru [číslo] výpisů z bankovního účtu ze dne 8. 10. 2019, má soud za prokázané, že dne 8. 10. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným, za užití prostředků komunikace na dálku, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20.000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 7. 11. 2019. Ve smlouvě byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení, a to z nezaplacené částky a dále poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s příslušným dokladem o jeho odeslání, bylo zjištěno, že žalovanému byla oznámena změna v osobě věřitele. Z upomínky ze dne 3. 5. 2021 ve spojení s příslušným poštovním podacím archem, má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ust. § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle §2395 o.z., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr dne 8. 10. 2019 ve výši 20.000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 7. 11. 2019, a to ve výši 24.600 Kč včetně příslušenství. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil a dostal se do prodlení, čímž vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvně sjednané smluvní pokuty z dlužné částky ve výši 0,1 % denně od 8. 11. 2019 do 8. 11. 2020, tj. 7.340 Kč a dále nárok na zaplacení nákladů za upomínání ve výši 150 Kč a smluvních úroků ve výši 4.750 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení. Soud po zhodnocení všech zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí zcela vyhověl. Žalobci byly přiznány i zákonné úroky z prodlení, neboť se žalovaný ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci (§1970 o. z.). Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení celkem částku 2.545 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 900 Kč (3x odměna po 300 Kč dle ust. §14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky); a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. v celkové výši 252 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 1.093 Kč.