6 C 72/2022-38 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 25. 11. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 15.476,40 Kč sestávající se z jistiny ve výši 13.005,38 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.471,02 Kč. Dále žalobce požadoval kapitalizované zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny za období od 3. 12. 2020 do 11. 6. 2021 ve výši 558,52 Kč, kapitalizované úroky ve výši 11.898,10 Kč, které jsou tvořeny součtem úroku ve výši 1.080,10 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6.295,78 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.193,99 Kč, inkasního poplatku ve výši 2.312,74 Kč a úroku ve výši 1.015,49 Kč. Žalobce rovněž požadoval zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.005,38 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. Nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dne 2. 10. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit i příslušenství zahrnující kapitalizované úroky a poplatky ve výši 12.888 Kč. Poskytnutý úvěr včetně poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti během 14 měsíčních splátek po 1.992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na den 2. 12. 2020. Žalovaná na svůj závazek zaplatila celkem 4.000,01 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. Žalované bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 5. 8. 2021. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila. Žalovaná se k jednání nařízenému na den 15. 9. 2022 nedostavila, a to bez jakékoliv omluvy či žádosti o odročení. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 8. 8. 2022, a to postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] [IČO], coby úvěrujícím, a žalovanou coby úvěrovanou, dne 2. 10. 2019. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že tyto peněžní prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Smlouvou se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr spolu s úroky ve výši 1.444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, náklady na vyhodnocení žádosti ve výši 1.394 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.700 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 14 měsíčních splátek po 1.992 Kč. Dále byla ve smlouvě dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. úroku a pojistného a dále smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení delší než jeden kalendářní měsíc. Smlouva byla oběma účastníky řádně podepsána. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 ve spojení s oznámením o postoupení ze dne 5. 8. 2022 adresovaném žalované, má soud za prokázané, že žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky. Výzvou k plnění ze dne 18. 10. 2021 spolu s příslušným dokladem o jejím odeslání, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 věty prvé o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Účastníci, resp. právní předchůdce žalobce a žalovaná, uzavřeli dne 2. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce žalované poskytl peněžní prostředky v celkové výši 15.000 Kč, přičemž žalovaná vrátila pouze částku 4.000,01 Kč. S ohledem na to, že žalované neplnila řádně a včas závazek ze smlouvy, vznikla jí současně i povinnost zaplatil shora uvedenou smluvní pokutu za období od 3. 12. 2020 do 10. 6. 2021. Soud dospěl k závěru, že žalobce prokázal důvodnost svého nároku, který žalovaná navíc nikterak nerozporovala, a proto žalobě ve výroku I. vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 900 Kč (3x odměna po 300 Kč dle ust. §14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky); a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 252 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč.