6 C 99/2022-43 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 3. 2. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6.531 Kč a úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 6.531 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení. Nárok odůvodnil tím, že žalovaný jako vlastník osobního automobilu nad 2 500 cm3 [registrační značka], VIN: [anonymizováno], neměl v období od 9. 10. 2020 do 14. 12. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalovaný je povinen uhradit žalobci příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“). Výši příspěvku určil žalobce dle § 4 citovaného zákona, přičemž základ příspěvku u osobního automobilu nad 2 500 cm3 činí celkem částku 6.231 Kč (67 dní x 93 Kč) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč (§4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb.). Žalobce zaslal žalovanému výzvu k zaplacení, která je podmínkou nároku na příspěvek s tím, že splatnost příspěvku nastala uplynutím 30 dnů od doručení výzvy. Splatnost příspěvku nastala dne 27. 4. 2021. Ode dne následujícího po splatnosti příspěvku žalobce požaduje i zákonné úroky z prodlení. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 24. 11. 2022 nedostavil, a to bez jakékoliv omluvy či žádosti o odročení. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 5. 9. 2022, a to postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Ze zprávy [stát. instituce] má soud za prokázané, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem shora specifikovaného vozidla a v daném obdobní k němu neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z předložené výzvy k zaplacení příspěvků a upomínek včetně dokladů o jejich zaslání, vzal soud za prokázané, že žalobce před vymáháním nároku, postupoval v souladu s § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. a žalovaného řádně vyzval k zaplacení dlužné částky z titulu provozování vozidla bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., tedy jako nárok na zaplacení příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s uvedeným zákonem. Žalobce má přitom právo na zaplacení příspěvku, jehož výše je dána denní sazbou stanovenou zákonem, v tomto případě 93 Kč za jeden den nepojištění, vynásobený počtem dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, tj. 67 dní, a dále má právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaný jej nerozporoval, soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 600 Kč představující jím zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrady účastníka nezastoupeného advokátem v částce 100 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní upomínka, podání ve věci samé) dle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1, 3 vyhlášky 254/2018 Sb. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobce vůči žalovanému u soudu v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 (dostupný na www.usoud.cz). Dle citovaného ustanovení je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním práva vynaloženy účelně.