7 C 247/2021-36 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 7. 2021 domáhal zaplacení částky 32 575,35 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 20. 4. 2015 byla mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 55 544 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 19,90 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané ve Smlouvě. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti tím, že poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela. Právní předchůdce žalobce proto využil svého oprávnění a dne 3. 3. 2021 prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Ke dni podání žaloby dlužila žalovaná na jistině částku ve výši 31 184,35 Kč a na poplatcích částku ve výši 1 391 Kč. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřila, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 4. 2015 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 55 544 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 19,90 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 1 172 Kč počínaje dnem 20. 5. 2015. V článku 8 bylo mezi stranami ujednáno, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo do prodlení se splacením více než 2 splátek, je žalobce oprávněn prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. 6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 20. 4. 2015 bylo prokázáno, že žalovaná uvedla v žádosti příjem ve výši 12 639 Kč, který byl ověřen v předchozí žádosti žalované, výdaje stanovil právní předchůdce žalobce podle svého interního ekonomického modelu (statistická data, aktuální údaje životních nákladů a normativní náklady na bydlení) na částku 5 712 Kč. Dotazem do CCB a vlastních systémů právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaná měla v době podání žádosti čtyři jiné úvěry s celkovými měsíčními splátkami ve výši 4 762 Kč. Na základě těchto údajů dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že příjmy žalované po odečtení výdajů jsou dostatečné k pokrytí sjednaných splátek. 7. Z Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] (dále jen„ VOP“) bylo zjištěno, že podle čl. 7 odst. 7.1 VOP byl právní předchůdce žalobce oprávněn účtovat žalované poplatky v souladu se sazebníkem poplatků platným v době poskytnutí služby. 8. Z historického výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti tím, že splátky úvěru řádně a včas nesplácela, přičemž poslední splátku uhradila dne 15. 11. 2020 ve výši 493,19 Kč. Ke dni 1. 5. 2021 dlužila žalovaná na jistině částku ve výši 31 184,35 Kč, na poplatcích částku ve výši 1 391 Kč, na úrocích z úvěru částku ve výši 421,50 Kč a na úrocích z prodlení částku ve výši 421,63 Kč. 9. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 30. 1. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 4 743 Kč a upozornil ji, že pokud nebude dlužná částka uhrazena nejpozději do 3. 3. 2021, bude právní předchůdce žalobce požadovat okamžité splacení celého úvěru. 10. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 3. 2021 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce žalované oznámil, že vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ve stanovené lhůtě uzavřena, stal se dne 3. 3. 2021 splatným celý úvěr. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2021 a z přílohy č. 1 - seznam postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2021 postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce jako na postupníka. 12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 12. 5. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalované oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 13. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 17. 5. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 18. 5. 2021 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 40 132,77 Kč včetně příslušenství a upozornil ji na možnost jejího vymáhání soudní cestou. 14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 16. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 55 544 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 19,90 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 172 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná splátky úvěru řádně a včas nesplácela, využil právní předchůdce žalobce svého oprávnění a celý úvěr zesplatnil ke dni 3. 3. 2021, o čemž žalovanou informoval dopisem ze dne 3. 3. 2021. Výše uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalovaná nijak nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku v celkové výši 32 575,35 Kč nezaplatila. Právo žalobce na úrok z úvěru ve výši 19,90 % ročně vyplývá ze smluvního ujednání a z § 2395 občanského zákoníku. Žalovaná se nezaplacením splátek úvěru řádně a včas dostala dnem následujícím po jejich splatnosti do prodlení, čímž žalobci vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobce kapitalizoval ke dni 2. 5. 2021 na částku 421,63 Kč a dále jej požadoval z dlužné jistiny od 2. 5. 2021 do zaplacení. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 482 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 304 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 575,35 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 17. 5. 2021) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud v daném případě postupoval při stanovení výše náhrady nákladů řízení podle § 14b a. t., neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podaný žalobcem dle názoru soudu splňuje definici formulářové žaloby, jak byla vyjádřena v bodu 28 nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11 („ …návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření, však bude totožný či jen s drobnými odchylkami…“). Ústavní soud uzavřel, že sepsání formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Formulářový charakter žaloby spočívá také v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok, a kterou může stále opakovat. Podle soudu je návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován ze sm