8 C 146/2022-36 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jimž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 2.178 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že na základě objednávky přepravy [číslo] provedl žalobce pro žalovaného dne [datum] přepravu věci z místa nakládky [obec] do místa vykládky [obec]. Za provedenou přepravu vystavil žalobce žalovanému daňový doklad [číslo] na dohodnutou celkovou částku 2.178 Kč splatnou dne [datum]. Žalovaný neuhradil ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván žalobcem k uhrazení přípisem ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Žalobní tvrzení prokázal žalobce Smlouvou o přepravě / Objednávkou [číslo] Záznamem o době řízení vozidla K7957291, Fakturou - daňovým dokladem č. FV [číslo] ze dne [datum] a Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum]. Podle § 2555 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po provedeném dokazování a po právním zhodnocení věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě (§ 2555 odst. 1 o. z.), přičemž žalovaný neuhradil žalobci vyúčtovanou cenu přepravy ve výši 2.178 Kč, a to ani z části. Soud shledal nárok žalobce oprávněným a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada je tvořena odměnou za dva celé a jeden poloviční úkony právní pomoci po 1.000 Kč podle § 7 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 2.500 Kč, náhradou za tři paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepsání žaloby), dále náhradou za 21% DPH z částky 3.400 Kč ve výši 714 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 5.114 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.