8 C 187/2022-41 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 6.119,97 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky plynu [číslo] na základě které žalobci vznikl závazek dodávat žalovanému plyn ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu a žalovanému vznikl závazek takto poskytnutý plyn řádně a včas žalobci uhradit. Žalobce na základě svého závazku dodal žalovanému v období od [datum] do [datum] plyn za cenu 228,21 Kč, kterou žalovanému vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne [datum] a splatnou dne [datum] a v období [datum] do [datum] plyn za cenu 121,09 Kč, kterou žalovanému vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne [datum] a splatnou dne [datum]. Dále žalobce uvedl, že dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na základě které žalobci vznikl závazek dodávat žalovanému elektřinu ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu a žalovanému vznikl závazek takto poskytnutou elektřinu řádně a včas žalobci uhradit. Žalobce na základě svého závazku dodal žalovanému v období od [datum] do [datum] elektřinu za cenu 3.671,27 Kč, kterou žalovanému vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne [datum] a splatnou dne [datum] a v období od [datum] do [datum] elektřinu za cenu 4.079,40 Kč, kterou žalovanému vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne [datum] a splatnou dne [datum]. Žalovaný provedl částečnou úhradu toliko na fakturu [číslo] dne [datum] ve výši 1.980 Kč. Na zbývající dlužné částky neuhradil ničeho, přestože mu žalobce dne [datum] zaslal výzvu k úhradě. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Podle ust. § 50 odst. 2, věta prvá, zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle ust. § 72 odst. 2, věty prvé, zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Podle ust. § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po provedeném dokazování a za užití shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o prodeji a nákupu elektřiny a smlouva o prodeji a nákupu plynu, kdy žalobci vznikl nárok vůči žalovanému na zaplacení ceny za dodanou elektřinu a dodaný plyn. Soud má nárok žalobce za prokázaný, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroků z prodlení z titulu prodlení žalovaného se splácením peněžitého dluhu, přičemž výše úroku odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada sestává z odměny za tři úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhrady za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč a uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 1.489 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.