8 C 224/2021-67 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobce původně domáhal po žalované zaplacení částky 32.372,12 Kč. Ve spojení s podáním ze dne [datum] a podáním ze dne [datum] pak žalobce požádal o vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu částku 2.642,12 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že dne [datum] uzavřel se žalovanou Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 20.000 Kč, který měla žalovaná splatit ve 13-ti pravidelných měsíčních splátkách. Žalobce si je však vědom toho, že řádně nesplnil povinnost poskytovatele úvěru, a to pečlivě zkoumat úvěruschopnost žalované. V důsledku této skutečnosti tak požaduje po žalované vydání bezdůvodného obohacení, a to v rozdílu poskytnuté částky 20.000 Kč a doposud vydaného plnění žalovanou ve výši 17.357,88 Kč, tedy zaplacení částky 2.642,12 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. K prokázání žalobních tvrzení žalobce předložil Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], Přehled splátek a úhrad ke smlouvě [číslo] Předžalobní upomínku ze dne [datum] s podacím archem ze dne [datum]. Ze žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru). Již ze samotných tvrzení žalobce vyplývá, že jakožto poskytovatel úvěru nedodržel povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti. Poskytnutím částky 20.000 Kč žalobcem vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení (§ 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do [datum]). Žalovaná tak měla žalobci vydat předmět obohacení, tj. o co se na úkor žalobce obohatila. Žalobce poskytl žalované částku 20.000 Kč, přičemž žalovaná již vydala žalobci plnění v rozsahu 17.357,88 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2.642,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni odeslání výzvy k zaplacení. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci bylo řízení částečně zastaveno co do částky 29.730 Kč s příslušenstvím, přičemž procesní zavinění s částečným zastavením soud spatřuje na straně žalobce. Ve zbylém nároku v rozsahu částky 2.642,12 Kč soud tímto rozsudkem žalobě vyhověl, přičemž přiznaná částka je svojí výší nepatrná vůči částce odpovídající původnímu žalobnímu návrhu, a žalovaná by tak měla v tomto řízení nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, avšak žalované doposud účelně vynaložené náklady na bránění svého práva nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.