8 C 71/2022-33 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 60.662 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že dne [datum] se žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce jakožto zapůjčitel zapůjčil žalovanému jakožto vydlužiteli částku ve výši 120.000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci částku ve výši 120.000 Kč vrátit nejpozději do dne [datum]. Žalovaný na zapůjčenou částku uhradil žalobci do splatnosti v pěti úhradách celkem 31.175 Kč. Po splatnosti uhradil žalovaný v období ode dne [datum] do [datum] v šesti úhradách celkem 28.163 Kč. Žalovaný tak žalobci nadále dluží částku 60.662 Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným bylo zjištěno, že se žalobce zavázal ke dni [datum] poskytnout žalovanému v hotovosti částku 120.000 Kč a žalovaný se zavázal částku 120.000 Kč vrátit žalobci v hotovosti nejpozději do [datum]. Z Výzvy k zaplacení ze dne [datum] s kopií nevyzvednuté zásilky adresované žalovanému bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Po provedeném dokazování a právním zhodnocení věci soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky, které měl žalovaný ve sjednané lhůtě předchůdci žalobce vrátit, což žalovaný řádně neučinil a vznikl mu vůči žalobci dluh ve výši 60.662 Kč. Soud shledal nárok žalobce oprávněným, proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil dlužnou částku 60.662 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splácením peněžitého dluhu, má žalobce též právo na zaplacení úroku z prodlení, jak z dlužné částky, tak z jednotlivých částek původního dluhu uhrazených po splatnosti (§ 1970 o. z.), a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 3.540 Kč podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 10.620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní upomínka), náhradou za tři paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč, dále 21% DPH z částky 11.520 Kč ve výši 2.419,20 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 3.034 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 16.973,20 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).