8 C 77/2022-60 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum], ve spojení s podáním ze dne [datum], se žalobce vůči žalované domáhá zaplacení 32.079 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel se žalovanou úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 100.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 84 pravidelných měsíčních ve výši 2.191 Kč. K čerpání úvěru došlo dne [datum] a splatnost první splátky nastala dne [datum]. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 17,84 % ročně. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 67.921 Kč. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas a žalobce proto úvěr ke dni [datum] zesplatnil. Žalobce z důvodu bezdůvodného obohacení požaduje po žalované zaplacení dlužné částky 32.079 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce uzavřel se žalovanou prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru s výší úvěrového rámce 15.000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 26,28 %, který měla žalovaná splácet měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky společně se sjednanými poplatky, nejméně však 400 Kč. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že částka ve výši 100.000 Kč byla převedena na účet žalované dne [datum] a žalovaná provedla na účet žalobce úhrady v celkové výši 67.921 Kč. Z Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že v důsledku prodlení žalované s úhradou závazků vyplývajících z úvěru [číslo] byla žalovaná žalobcem vyzvána ke splacení celého úvěru ve výši 82.976,92 Kč. Z Předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby ještě vyzval žalovanou úhradě dlužné částky z úvěru [číslo]. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru). Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce, jakožto poskytovatel úvěru, nedodržel, resp. žalobce netvrdil ani nepředložil důkazní materiál o opaku, povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, což konstatoval rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 3/20, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2993 o. z.), jak požaduje ve svém návrhu sám žalobce. Žalovaná má proto povinnost vrátit žalobci, co jí bylo poskytnuto žalobcem, poníženo o částku, kterou již žalobci vydala, tedy má vrátit ještě částku 32.079 Kč. V důsledku prodlení s úhradou dlužné částky je žalovaná povinna zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého, účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 500 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 1.500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.284 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 3.462 Kč. Tuto je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Z původního žalobního návrhu v této věci žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 7.336 Kč. Vzhledem k tomu, že před prvním jednáním bylo řízení částečně zastaveno a předmětem sporu zůstala pohledávka ve výši 32.079 Kč, činí poplatková povinnost žalobce toliko částku 1.284 Kč. Soud proto žalobci vrací přeplatek na soudním poplatku snížený o 20%, nejméně však o 1.000 Kč podle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, tj. část poplatku ve výši 4.841,60 Kč.