11 C 59/2023-34 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 180.254,08 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce částky 76.532 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně úroku ve výši 16.528 Kč nejpozději dne [datum]. Pro případ prodlení s vrácením zápůjčky nebo dohodnutých úroků účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý započatý kalendářní den prodlení. Dále žalobce uvedl, že dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce částky 61.222 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně úroku ve výši 13.223 Kč nejpozději dne [datum]. Příslušenství činilo úrok ve výši 13.223 Kč. Pro případ prodlení s vrácením zápůjčky nebo dohodnutých úroků účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý započatý kalendářní den prodlení. Obě zápůjčky byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem na účet označený žalovaným. Žalovaný poskytnuté zápůjčky nevrátil, a to ani zčásti. Dne [datum] zaslal žalobce žalovanému výzvu k zaplacení dlužných částek a smluvních pokut. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze Smlouvy o zápůjčce a smlouvy o zajišťovacím převodu práva uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 76.532 Kč formou peněžité zápůjčky s tím, že se žalovaný zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit nejpozději do [datum] a uhradit smluvní úrok ve výši 16.528 Kč. Dále bylo ujednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s vrácením zápůjčky, dohodnutých úroků, případně jejich části, je žalobce oprávněn požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,05 % z dlužné částky, tj. i z dlužného úroku. Ze Smlouvy o zápůjčce a smlouvy o zajišťovacím převodu práva uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 61.222 Kč formou peněžité zápůjčky s tím, že se žalovaný zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit nejpozději do [datum] a uhradit smluvní úrok ve výši 13.223 Kč. Dále bylo ujednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s vrácením zápůjčky, dohodnutých úroků, případně jejich části, je žalobce oprávněn požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,05 % z dlužné částky, tj. i z dlužného úroku. Poskytnutí peněžních prostředků bylo prokázáno výpisy z účtu žalobce, kdy dne [datum] byl proveden bankovní převod částky 76.532 Kč a dne [datum] ve výši 61.222,49 Kč, a to na účet č. [bankovní účet]. Z Předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu z obou shora uvedených zápůjček, včetně příslušenství a smluvní pokuty. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2390 odst. 1 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ust. § 2048 věta prvá o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po provedeném dokazování a za užití shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným došlo v obou z uvedených případů k uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o. z.) na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 76.532 Kč a ve výši 61.222 Kč, jež měl žalovaný vrátit žalobci ve sjednané lhůtě společně s úrokem ve výši 16.528 Kč a ve výši 13.223 Kč, což žalovaný neučinil ani zčásti, v důsledku čehož mu vznikla povinnost zaplatit žalobci sjednanou smluvní pokutu (§ 2048 o. z.), kterou žalobce vyčíslil na částku celkovou částku 12.749,08 Kč. Soud shledal nárok žalobce zcela oprávněným, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Současně soud přiznal žalobci vůči žalovanému též právo na zaplacení úroku z prodlení, neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.), přičemž výše úroku z prodlení odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 8.340 Kč podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 25.020 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka), náhradou za tři paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 9.013 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 34.933 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).