12 C 9/2022-69 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 3. 11. 2021, ve znění její změny ze dne 11. 1. 2023, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost přispívat na výživu žalobce částkou 5.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2021. Návrh odůvodnil tím, že o povinnosti žalovaného přispívat na výživu žalobce bylo naposled rozhodováno v roce 2003, přičemž od té doby došlo ke zvýšení nákladů. Žalobce žije u matky, která hradí veškeré jeho náklady. Od 1. 9. 2021 žalobce studuje střední odborné učiliště v režimu denního studia. 2. Žalovaný se k návrhu žalobce vyjádřil v podání ze dne 20. 6. 2022, kde uvedl, že nárok neuznává s odůvodněním, že žalobce školu navštěvuje sporadicky a nevěří, že má zájem ji dokončit. Ve 22 letech by si měl žalobce najít práci, na školu měl času dost. Ke svým majetkovým poměrům uvedl, že je bezdomovec, s nikým nebydlí, nepobírá žádné sociální dávky. Vydělává si brigádně na poli nebo ve vinici. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 11. 1. 2023, ke kterému se dostavil pouze žalobce. S ohledem na to, že žalovaný nebyl řádně k jednání předvolán, došlo k odročení jednání na den 22. 2. 2023, žalovaný se však k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání mu bylo řádně doručeno postupem podle § 50 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K jednání dne 22. 2. 2023 se nedostavil ani žalobce, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 5. Listinou označenou jako„ Potvrzení o studiu“ bylo prokázáno, že žalobce je ve školním roce 2022 /2023 žákem Střední školy [anonymizováno] [obec], příspěvková organizace. 6. Z přehledu volných pracovních míst s nabídkou mzdy v okrese Břeclav bylo zjištěno, že lze sehnat zaměstnání bez nároků na vzdělání či praxi s výdělkem kolem 19.000 Kč měsíčně. 7. Z výslechu žalobce soud zjistil, že bydlí ve společné domácnosti s matkou a zletilým bratrem [jméno] [příjmení], narozeným [datum], který studuje. Žalobce se s žalovaným nestýká, nikdy ho neviděl kromě jednoho soudního řízení, kdy bylo rozhodováno o změně příjmení. Žalovanému byla naposled stanovena povinnost přispívat na jeho výživu částkou 1.000 Kč. Žalobce nyní studuje 2. ročník SOU [obec]. Tuto školu navštěvoval již ve školním roce 2016 /2017 - obor [anonymizována dvě slova]. Studium však v roce 2018 ukončil a byl na úřadu práce. Nyní studuje jiný obor – zedník, který ho baví a domnívá se, že bude mít i lepší uplatnění. Po vyučení by chtěl pokračovat v nástavbovém studiu. Žalobce do školy denně dojíždí, přičemž jízdné jej měsíčně vyjde něco přes 500 Kč (jedna jízdenka stojí 13 Kč) Veškeré náklady, které žalobce má, hradí jeho matka. Žalobce ze strany otce nikoho nezná. Co se týče zdravotního stavu uvedl, že trpí na astma, navštěvuje alergologii, za různé doplňky vynaloží kolem 500 Kč měsíčně. Výživné požadoval zvýšit od 1. 9. 2021, protože nastoupil na školu a vše se zdražilo. Matka je zaměstnána ve [obec] u pana [jméno] [příjmení]. 8. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 9. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 10. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 11. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 12. Podle § 914 o. z., je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. 13. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 14. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. 15. Předmětem řízení je nárok zletilého dítěte na zvýšení výživného uplatněný vůči jeho rodiči podle ustanovení § 910 a násl. o. z. 16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh na stanovení výživného žalovanému od doby, kdy začal žalobce studovat v učebním oboru zedník, je důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalobce řádně od 1.9.2021 studuje, a to za situace, kdy učební obor elektromechanik, jenž navštěvoval v roce 2016 /2017 po absolvování základní školy, ukončil v roce 2018, a pak byl v evidenci uchazečů o zaměstnání. S otcem není dlouhodobě v kontaktu, ten měl na základě soudního rozhodnutí z roku 2003 přispívat na jeho výživu výživným ve výši 1.000 Kč měsíčně, výše výživného nikdy nebyla soudním rozhodnutím měněna. Nyní se svědomitě připravuje se na budoucí povolání, veškeré náklady na jeho výživu však hradí matka, neboť stále není schopen se samostatně živit. Ukončením učebního oboru tak bude mít jednoznačně lepší uplatnění na trhu práce, než pokud by měl pouze základní vzdělání. 17. Oproti tomu částku, kterou zletilý syn po otci požaduje, soud považuje za příliš vysokou, neodpovídající jeho majetkovým poměrům. Soud se při stanovení výše výživného musel zabývat nejen potřebami žalobce, coby zletilého dítěte, ale i majetkovými a příjmovými možnostmi žalovaného, který není zaměstnán, ačkoli mu v tom nebrání žádná objektivní překážka. Bylo prokázáno, že úřadem práce jsou průběžně nabízena volná pracovní místa bez požadavku na praxi či konkrétní vzdělání s výdělkem okolo 19.000 Kč měsíčně. Za přiměřené výživné ze strany otce soud tedy považuje za období od 1. 9. 2021 do budoucna částku 3.000 Kč měsíčně, která odpovídá jeho možným příjmům, nikoli tedy částku 5.000 Kč měsíčně, jak požadoval žalobce, když to nemůže být pouze matka, která řádně pracuje a veškeré zvýšené potřeby zletilého hradí, když vyživovací povinnost k dítěti mají oba rodiče. Ve zbývající části nároku žalobce ohledně výše výživného, to je co do 2.000 Kč měsíčně, byla žaloba zamítnuta. 18. Jelikož bylo o výživném rozhodováno zpětně, vznikl otci na zvýšeném výživném za dobu od 1. 9. 2021 do 28. 2. 2023 nedoplatek v celkové výši 54.000 Kč (tedy za 18 měsíců po 3.000 Kč). Lhůtu 6 měsíců pro splatnost nedoplatku pak soud považuje za přiměřenou jak charakteru dlužného plnění, tak i výši dluhu. 19. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na to, že žalobci, který byl v řízení úspěšnější, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.