16 C 35/2023-60 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně a s úrokem ve výši 24,45 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Jednalo se přitom o dva nároky, kdy jeden byl uplatňován na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum], a na základě níž byla žalované poskytnuta částka [částka], a druhý byl uplatňován na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela se stejnou společností, dne [datum], na základě níž byla žalované poskytnuta částka [částka]. Žalobce tvrdil, že mu tyto nároky byly postoupeny. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum] v 8:00 hodin, k němuž se dostavil pouze zástupce žalované, přičemž žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Žalovaná u jednání poukázala na to, že předmětné smlouvy byly uzavřeny v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť ze strany poskytovatele úvěru nebyla řádně posouzena její úvěruschopnost. Namítala nepřiměřenost sjednaných úrokových sazeb, které považuje za nepřiměřeně vysoké, a proto v rozporu s dobrými mravy. Za neplatně sjednané považuje i poplatky za inkaso hotovostních splátek, kdy u jedné smlouvy tento poplatek činí [částka] a u druhé [částka], a rovněž administrativní poplatky ve výši [částka] a z nich požadované úroky. Výše těchto úroků a poplatků má s ohledem na výši půjčených částek šikanózní charakter. Pokud žalobce tvrdí, že bylo zaplaceno na první smlouvu [částka] a na druhou [částka], pak celé tyto částky měly být započteny na jistinu. Žalovaná se domnívá, že zaplatila více, nicméně nemá k tomuto doklady, neboť platby byly placeny v hotovosti. Navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu z důvodu její nedůvodnosti, kdy úvěrové smlouvy byly neplatně uzavřeny v rozporu o zákoně o spotřebitelském úvěru. Pro případ, že by soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužných částek, žalovaná navrhla, aby mohla přisouzené dlužné částky zaplatit v přiměřených měsíčních splátkách, po cca [částka] až [částka], a to s ohledem na její osobní poměry, kdy pečuje o děti ve věku 4 a 5 let. 4. Soud u jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti. 5. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě které poskytla jmenovaná společnost žalované částku [částka]. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaná zaplatí jmenované společnosti vedle poskytnuté částky ještě souhrnný poplatek ve výši [částka], a to v 77 týdenních splátkách po [částka] a jedné splátce ve výši [částka], se splatností první splátky 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalobce uvedl, že na tuto smlouvu žalovaná uhradila celkem [částka]. 6. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě které poskytla jmenovaná společnost žalované částku [částka]. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaná zaplatí jmenované společnosti vedle poskytnuté částky ještě souhrnný poplatek ve výši [částka], a to v 59 týdenních splátkách po [částka] se splatností první splátky 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalobce uvedl, že na tuto smlouvu žalovaná uhradila celkem [částka]. 7. Dle výpisu z obchodního rejstříku žalobce existuje od [datum]. Jmenovaná společnost existuje od [datum] a žalobci postoupila pohledávky vůči žalované z výše uvedených smluv dne [datum] a oznámila to žalované (zjištěno z obchodního rejstříku, ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z poštovního podacího lístku ze dne [datum]). Před podáním žaloby žalobce zaslal žalované výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě (zjištěno z výzvy datované dnem [datum] a z podacího lístku ze dne [datum]). 8. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení postoupený nárok úvěrujícího vůči úvěrované na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení sjednaných úroků a sjednaných poplatků na základě dvou smluv o spotřebitelském úvěru v hotovosti uzavřených podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“). Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 10. Byť v citovaných ustanoveních je až do [datum] neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalované, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalované a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaná bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr. 11. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se poskytovatel úvěru (předchůdce žalobce) řádně zabýval úvěruschopností žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, jelikož žalobce vůbec nepředložil ani nenavrhl důkazy na prokázání, jakým způsobem ověřoval úvěruschopnost žalované. Za této situace byl soud připraven žalobce s tímto svým závěrem seznámit, vyzvat ho k předložení a označení důkazů k p